Ještě letos v lednu přirovnával dirigent a šéf souboru Václav Luks situaci svého souboru k pacientu na kapačkách a k vládním opatřením byl velmi kritický. Nicméně aspoň pro tuto chvíli je nebezpečí zažehnáno a zaplněná síň Dvořákovy síně Rudolfina dala najevo, že o koncerty stojí a bude na ně chodit, byť za všech zpřísněných podmínek.
Dramaturgie byla mozartovská a nesla se ve vážném duchu. Pod titulem Mozartova labutí píseň nabídla dvě skladatelova pozdní a velmi slavná díla, napřed Symfonii č. 40 g moll a poté Requiem, které Mozart již nedokončil. Posmutnělou, jakoby neklidnou symfonii hudebníci zahráli s velkou intenzitou, v níž každá fráze měla svůj obsah, každý instrument byl zřetelný a současně všechny tvořily perfektně sehraný celek. Velké uznání zaslouží zvláště hráči na dechové nástroje.
Requiem, které zaznělo tak, jak jej zkompletoval Mozartův žák Franz Xaver Süssmayr, pojal Václav Luks spíš dramaticky, velmi emocionálně, s rychlejšími tempy, ale nic nepůsobilo uspěchaně či samúčelně, i zde s orchestrem vystavěl detail po detailu. Skvěle sezpívaný byl sbor Collegium Vocale a spolehlivé výkony odvedli i čtyři sólisté, domácí sopranistka Simona Šaturová a tři němečtí pěvci - mezzosopranistka Henriette Gödde, tenorista Eric Stoklossa a basista Tobias Brendt. Člověk si z koncertu odnášel příjemný zážitek a radost z toho, že zrovna tento ansámbl je opět v plné síle. Doufejme tedy, že stávající sezona už proběhne bez potíží.
