Na výročí smrti Otakara Vávry, které připadá na 15. září, jste se pečlivě připravovala. Proč neproběhlo všechno tak, jak mělo?
V únoru jsem dostala covid a jeho průběh byl docela tvrdý. Bohužel to tím neskončilo a teď se potýkám s postcovidovým syndromem. Pořád se cítím mizerně. Všechno mě bolí, jsem strašně unavená a ani doktoři nevědí, jak dlouho to ještě potrvá. Ke vší smůle se mi to přihodilo v době, kdy jsme chtěli začít naplňovat program nadace, kterou jsem loni založila.
Všichni si mysleli, že jsem kariéristka a vztahem s národním umělcem si chci zajistit nějakou protekci. Šli po mně tvrdě, předhazovali mi to i kamarádi.
