Co táhne umělce k industriálu Libně nebo Vysočan?
Moji spolužáci z AVU měli v Libni ateliéry už nějakou dobu, a když se tu uvolnilo místo, šla jsem za nimi. Vznikla zde skvělá komunita. Být sama někde v ateliéru daleko od všech by pro mě bylo asi depresivní. Jen když jde člověk sychravým večerem kolem všech těch skladů v areálu, je to takové strašidelné. Já už se teda nebojím, ale baví mě reakce udivených návštěv. Říkám jim – nebojte, zvyknete si!
Dětská tvorba je upřímná a je kouzelné, jak dokážou geniálně na papír všechno zakomponovat včetně barev. Pak my profíci, kteří toužíme po tom, působit uvolněně, máme s podobnou lehkostí někdy problém.