Při udílení výročních cen Emmy, televizních obdob filmových Oscarů, jednoznačně panovala sága britské královské rodiny Koruna. Nejlepší drama, scénář, režie, čtyři herecké výkony plus technické kategorie daly dohromady jedenáct sošek. Tedy pouze o jednu méně, než má na kontě dosavadní rekordman, fantasy Hra o trůny.
Paradoxně však někdejší bitva o smyšlené vladařské posty ve fiktivní říši vadila kazatelům politické korektnosti méně než příběh od skutečného dvora současné královny Alžběty II., jenž se vedle oslav dočkal i kritiky. Pravda, nebyl sám.
Čím se vítězové provinili? Všech dvanáct sošek za herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích, které se udílejí v oboru dramat, komedií a minisérií, tentokrát připadlo výhradně bělošským představitelům. Televizní Emmy tak zažívají vlnu nevole, kterou již okusily Oscary i Zlaté glóby.
Přitom protesty nedávají smysl. Kdo viděl třeba jen jednu jedinou epizodu Koruny, nemá důvod pochybovat. Naopak by slovy jiného slavného britského rodáka mohl rebelům vzkázat - Jak prosté, milí Watsonové!
Přece snad k vítězství naprosto stačí, když je seriál skvěle napsaný, natočený a zahraný, natož když na rozdíl od vznešeně dutých dialogů ve Hře o trůny pracuje dokonce s humorem.
Jenže mu chybí tak žádaná rozmanitost. Přestože je Koruna proti ní zdánlivě chráněna realitou, tedy zjevným faktem, že Alžbětu II. může jen těžko představovat asijská herečka, bývalou britskou premiérku Margaret Thatcherovou třeba Afroameričanka a princi Charlesovi putujícímu doložitelně mezi Dianou a Camillou by scénář stěží předhodil osobní slabost dejme tomu pro muže nebo pro islám.
Zatímco ve Hře o trůny se dalo s kvótami všeho druhu čarovat dle libosti, potažmo podle momentální společenské nálady a politické poptávky.
Při vší své smůle má Koruna štěstí, že letošní Emmy dostály alespoň rovnoprávnosti pohlaví. Spoustu cen totiž získaly ženy, poprvé dokonce obě režisérky, Lucia Aniello za pilotní epizodu komedie Hacks a Jessica Hobbsová za finále čtvrté řady Koruny.
Přesto televizní hra o trůny trvá. Zaznívají pobouřené hlasy tvrdící, že Emmy vedle etnik ignorovaly i žánrovou pestrost, když ponechaly bez hlavních cen například variaci na superhrdinské komiksy WandaVision či sci-fi Mandalorian. Pročež bijí na poplach před zpátečnickými tmáři, kteří nechávají vyhrávat „příliš tradiční“ příběhy.
Jako by slovo tradiční znamenalo automaticky špatný a jako kdyby nestačilo, že naprostý průlom letos zaznamenaly streamovací služby v čele s Netflixem, který za svou produkci nasbíral rekordních 44 trofejí.
Koneckonců už sám fakt, že se galavečer konal ve stanu v rouškách, že přijít smělo jen pět set bezinfekčních lidí a že řada Britů přijímala pocty na dálku z Londýna, je snad netradiční až dost.
