Hned minulý týden zde totiž v premiéře uvedli jazzový muzikál Cabaret a už ve středu je na programu premiéra další, tedy Iliada v režii u nás působícího Američana Guye Robertse.
„Naše adaptace má své poselství. Vypráví o Achillově hněvu. Ten je zde vykládán jako hněv, který si neseme každý v sobě. Iliada se ptá, co všechno v nás tento hněv může způsobit,“ popisuje Karel Heřmánek mladší, který se v novince inspirované Homerovým eposem Ilias objeví v hlavní roli. Celým představením provází jako všemi válkami ostřílený básník.
Diváci se v představení připraveném dle předlohy Lisy Petersonové a Denise O’Hareho dočkají částí citujících přímo z Homérovy Iliady, doplňují je ovšem další psané moderním jazykem.
„Nebo spíš nahlížené pohledem moderního člověka. A může to být humorný i kritický pohled,“ přemýšlí herec a upozorňuje, že kus doprovází originální hudba skotského skladatele Patricka Neila Doyla.
Heřmánek se zde objeví v ústřední roli.
„Autoři ji popisují jako básníka a vojáka, který plul na lodi spolu s Achillem, Hectorem a dalšími hrdiny. Prožil s nimi Trojskou válku. A nejen tu, je ztělesněním vojáka, který si prošel všemi konflikty. Právě na jejich základě poukazuji na zmíněný Achillův hněv,“ popisuje herec.
Jeho básník tedy musí o všech válkách zpívat. „Představuji si ho jako moderního Sisyfa: jednou zazpívá, myslí si, že to má za sebou a za chvíli musí znovu, lidé jsou totiž nepoučitelní. Je to hodně aktuální i s ohledem na zprávy, které k nám nyní míří třeba z Afghánistánu či Ukrajiny.“
Předpremiéru odehráli v Lidicích. „Právě tam naše Iliada zarezonovala. V jedné části hry je totiž místo, kde dávají autoři inscenátorům prostor doplnit jména zaniklých měst,“ popisuje Heřmánek.
„Jmenuji Alexandrii, aztécké chrámy, Konstantinopol, Hirošimu, Kábul a samozřejmě i Lidice. Text je tedy hodně napojen i na dnešní svět a dnešní dění. Velké motto a řekl bych i motor celé hry je jedna replika, která zní: ‚Chápete?’ Neustále totiž cílí na obecenstvo, zda to konečně pochopilo,“ dodává Karel Heřmánek mladší, který má nyní v divadle na starosti produkci a jeho umělecké směřování.
„Chtěl bych, aby to byla fúze mých kamarádů a zdejších hereckých bardů, tedy mých hereckých strýců a tet. Mám rád, když se i v muzikálu či komedii objeví téma, co rezonuje. Aby se divák pobavil i měl při odchodu o čem přemýšlet,“ naznačuje další směřování divadla, které počátkem 90. let založili jeho rodiče jako jedno z prvních soukromých u nás.