RECENZE: Smrt je dřina. O současné Sýrii vypráví Chalífa za sto procent

Sýrie k sobě poutá mediální pozornost už celou dekádu. Kvůli brutální občanské válce, která zabila půl milionu lidí a další miliony vyhnala ze země. Sýrie je rozvrácená, zničená, beznadějně vyčerpaná. Kořeny současného stavu popisuje třeba komiksová série Jednou budeš Arab. Poslední roky pak vykresluje novela Smrt je dřina.

Spisovatel Chálid Chalífa (2020) | foto: Ikar, Profimedia.cz

Jejím autorem je jeden z nejznámějších syrských spisovatelů dneška Chálid Chalífa. Chalífovi je sedmapadesát a narodil se nedaleko staroslavného Aleppa, ze kterého jsou dneska tragické ruiny. Ostatně zruinované jsou i všecky hlavní postavy jeho příběhu. Jsou tři plus jedna. Tři živí, jeden mrtvý. Tři děti a otec. 

Ty postavy jsou typizované. Dcera žije v bludu o vlastní kráse a osobnostní výjimečnosti, o své neodolatelnosti a důležitosti. První syn je slaboch a srab, nešťastník, kterému se toho v životě moc nepovedlo. Druhý syn je pak grobián, který chtěl žít samostatně, nezávisle na rodičovské autoritě, ale jeho plán zkrachoval. Zkrachovali nakonec všichni, ztratili, co mohli, a nezískali nic.

A otec? Ten právě zemřel. Sourozenecký trojlístek pak kývne na jeho poslední přání a vyrazí s ním na několikadenní cestu autem, aby ho pohřbili v daleké vsi, po boku jeho sestry. Jenže je válka, takže cesta je plná překážek, hlavně ze strany surového a cynického vládního vojska, které buzeruje, mučí a vyvražďuje v zemi, kdekoli se jí namane, kdekoli je sebemenší podezření z nějakého odporu. 

A protože otec byl revoluční typ, nemají to s ním děti na cestě snadné. Když vojáci jeho lehce zasmrádlou mrtvolu zatknou, je jasné, že Chalífa není ve svém vyprávění totálně bezútěšný – že má taky solidní smysl pro absurdní humor.

Smrt je dřina

100 %

Chálid Chalífa

přeložila Jitka Jeníková

Akropolis, 2021, 188 stran

Ta bezútěšnost ale vítězí. Sourozenci totiž během cesty rekonstruují své vlastní dějiny: osobní pády a osobnostní krachy. Smůlu a neštěstí, nespokojenost a nenávist. Vzájemné odcizení. Prostě samá negativa. V negativních kulisách: noc a déšť a válkou totálně rozmlácená krajina. Vybité, spálené vesnice, zbytky mrtvol lidí i zvířat, ohryzané na kost divými psy. Výjevy jako z apokalypsy, kdy smrt je vysvobozením. Šílené, pekelné scény, v nichž z člověka vyvěrá naprosto neuvěřitelné, monstrózní zlo. Spuštěné jedním náboženským fanatikem, jeho ubohou totalitní mentalitou, uvízlou hluboko ve středověku.

Ta kniha je tiše, ale naléhavě kritická. A přitom autor nežádá moc: trochu spravedlnosti, trochu svobody. Ne všude na světě je to ale možné. Je důležité to vědět.