Konečně začíná léto bez distanční výuky, vzduchem tepe hudba, tělem šije extáze a na okolních sídlištích někdo unáší děcka. Právě takhle uvádí ústecké Činoherní studio poslední novinku podivné sezony.
Černá sanitka je novinkou nezvyklou. Představení se totiž odehrává uvnitř a v bezprostředním okolí jedné dodávky. „Hraje se v kabině i v nákladovém prostoru. Dodávka je chvíli dodávkou, chvíli domem rodičů, chvíli se stane i štolou,“ popisuje tvůrce Adam Ernest.
Inscenace vychází ze stejnojmenné populární knihy folkloristy Petra Janečka, který sesbíral české urban legends, tedy moderní báchorky převážně z městského prostředí. „Chtěli jsme se dotknout hororu. Já přitom na horory na divadle příliš nevěřím. Většinou nefungují a vyznívají komicky,“ vysvětluje Ernest.
Janečkovo dílo se ovšem k takovému zadání hodilo. „Horor zde přichází úsměvným způsobem. Každý ty historky zná, když je někdo vypráví, všichni se smějí. Když pak ale člověk skončí sám, hned ho napadne: co když na tom něco je? Navíc jsme cílili na teenagery, pro které se tento rámec zdál ideální,“ dodává. Z knihy vybral tři legendy (vedle černé sanitky ještě ty o mizející stopařce a o Hansi Hagenovi), nasadil je na ústecké reálie a pospojoval do příběhu.
Díky dodávce a akumulátoru uvnitř lze představení odehrát kdekoli. Ernestův tým proto s Černou sanitkou putuje po vyloučených lokalitách Ústecka, aby přivezl divadlo k těm, kteří se na něj běžně nedostanou či o ně nejeví zájem.
„Míříme do chudších sídlišť, rádi bychom v budoucnu hráli i v dětských domovech. Chceme místním partičkám ukázat, že divadlo může být zábava, která mluví jejich jazykem,“ vysvětluje.
Nejbližší reprízu plánují 30. srpna v Bílině.
