RECENZE: Tichá Kanya pluje za studentským Oscarem vodou i krví

Po letech se do hrané kategorie studentských Oscarů probojoval snímek z Česka. Natočila jej zahraniční studentka pražské FAMU, jmenuje se Kanya a s minimem slov, zato s maximálním vkusem vystihuje nadnárodně srozumitelnou proměnu dívky v ženu.

Hrdinka filmu Kanya | foto: FAMU

„Sama pocházím z konzervativní bráhmanské komunity na jihu Indie. Vzpomínám si, když jsem dostala poprvé menstruaci, jak se vše v mém životě tak najednou změnilo,“ popsala režisérka Apoorva Satish, která snímkem Kanya loni absolvovala FAMU International.

Jestli její čtvrthodinový příběh pronikne z užšího výběru patnácti děl mezi finalisty, ukáže se v srpnu; vítězové se vyhlašují v září. Ale bez ohledu na výsledek mezinárodního klání filmařských talentů, v němž dosud za Česko vyhráli jenom Jan Svěrák s Ropáky a Darja Kaščajeva s animovanou Dcerou, si Kanya umí říci o pozornost, i když na pohled nevtíravě. 

Projela už festivaly od Pusanu přes Londýn, Berlín či Tokio až po Los Angeles. Za jejím úspěchem dost možná stojí skutečnost, že naprosto opomíjí právě to, co by člověk od indické látky čekal, tedy ostentativní exotiku i sociální vyděračství. Nic takového nemá Kanya zapotřebí, ani chudé brlohy, ani cestopisné ornamenty.

Od zjevně láskyplného dětství slýchá, jaké má štěstí, že se narodila jako žena, protože tak získala privilegium přivést na svět nový život. Ale současně už od prvních krůčků zažívá až rituálně slastný dotek s vodou a vyprávění ji zastihuje ve chvíli, kdy coby nadaná plavkyně dosáhla národního rekordu a touží po profesionální sportovní dráze. Jenže s okamžikem fyziologického dospívání se její sen začne vzdalovat.

Režisérka buduje tichou podmanivost snímku na poetických obrazech, spojujících estetiku se symbolikou zlomu. Nejen voda v plaveckém bazénu se zbarví do krve, náhle jako by rudé odstíny zaútočily odevšad, kde dosud působily zcela samozřejmě, třeba v granátovém jablku. A do bezstarostné dětské hry na ulici vstoupí vlčák, metafora varovné předzvěsti příštího předělu.

K pochopení střetu společenských zvyklostí s moderním životním stylem postačí jen pár nejnutnějších dialogů dívky s rodiči. Matka o „tom“ nechce vůbec mluvit, otcovo „bez diskuse“ rázně utne možnost, že by snad závody měly větší důležitost než tradiční rituál, jenž dceru čeká.

Také výraz vzpoury, který Kanya zvolí, má daleko k radikálnímu plakátu. Znovu se pojí s vodou, se kterou hrdinka splývá v bezmála eroticky smyslném souznění, přičemž příjemná kombinace snového výrazu s civilním ponechává prostor divákově vlastní představivosti.

Kanya

70 %

Scénář a režie Apoorva Satish, hrají Tarunya Satish, Mona Khakade

Streamovací služby: HBO Max (CZ titulky)

Kinobox: 0 %

Pravda, sebeokouzlení podvodními obrazy místy hraničí s manýrismem, ale to je pro prvotinu typické, ke střízlivosti vyjadřovacích prostředků se dospívá s věkem.

Příznačné ovšem je, že na studentské Oscary sahají v posledních letech zejména zahraniční posluchačky FAMU – letos má šanci ještě dokument Projekt Adam Basma, který natočila Leila Basma z Libanonu. Kdežto čeští studenti jako by světové ambice neměli.