„S hlubokým zármutkem a těžkým srdcem oznamujeme, že nás dnes ve večerních hodinách navždy opustil náš milovaný táta František Nedvěd,“ napsal v neděli večer na svůj profil Vojtěch Nedvěd.
Třiasedmdesátiletý František Nedvěd skončil v nemocnici už minulý týden. Muzikantovi se podle jeho syna opět vrátila rakovina plic. Nedvěd přitom v posledních letech náročnou léčbu této nemoci už jednou prodělal, měl za sebou i operaci srdce a onemocnění covidem-19.
 |
„Mám rakovinu. Já to pustím do světa, ať to všichni vědí. Jsem v léčení na chemoterapii, takže čekám, jestli se to spraví, anebo ne. Náladu mám ale dobrou. Ničemu nepodléhám, jenom se léčím. Věřím, že příští rok bude lepší než ten letošní,“ uvedl František Nedvěd koncem minulého roku.
František Nedvěd patřil mezi nejvýznamnější postavy našeho folku a country. Spolu s bratrem Janem nejdříve zkoušeli bigbeat, proslavili se však až ve folkových kapelách Spirituál kvintet a především Brontosauři, kde byli ústřední dvojicí.
V legendární kapele, která působila mezi lety 1972 a 1994, měli oba na starosti hudbu, texty, kytaru a zpěv. Písně jako Na kameni kámen, Tulácký ráno, Valčíček, Stánky či Ptáčata patří mezi klasiky žánru, u táboráků dávno zlidověly a spoluvytvářely obraz fenoménu českého trampingu. Jak uvádí ČTK, jejich písně „hrával u táboráků každý, kdo uměl na kytaru aspoň tři akordy“.
Tisíce světýlek
Kdo hrál u táboráků, na písních Nedvědů vyrůstal, vzpomínají umělci |
Sám Nedvěd nejraději vzpomínal na období mezi lety 1978 a 1990. „To bylo všude narváno a všude úspěch. Lidé vstřícní a milí. Hráli jsme třeba v Plzni-Lochotíně na Portě, bylo tam 30 tisíc diváků a každý měl zapalovač a svítil. Tisíce světýlek! To byla taková nádhera!“
Od roku 1992 vystupovali bratři v duu Nedvědi. Jejich největším úspěchem byl patrně vyprodaný Strahovský stadion 21. června 1996. Koncertem, kterým slavili Janovy padesátiny, se bratři Nedvědové zařadili po bok Rolling Stones, Pink Floyd či U2. Nikomu jinému se Velký strahovský stadion vyprodat nepodařilo. S šedesáti tisíci prodaných vstupenek tehdy jejich sláva kulminovala.
„Vůbec nic si z toho nepamatuju. Viděl jsem tisíce lidí a bylo strašně těžké, abych se nerozbrečel, abych neudělal chybu, aby mi to dobře hrálo a zpívalo,“ vzpomínal v červnu v rozhovoru pro iDNES Premium. „Bylo to fantastické a měli jsme ohromný úspěch. A bylo to trošku i takové zadostiučinění. Vystoupali jsme na Olymp, i když o nás do té doby hodně lidí pochybovalo a házelo nám klacky pod nohy. Prostě jsme pro ně byli jen dva trempíci,“ dodal.
Chtěl bych ještě s bráchou udělat O2 arenu, plánoval František Nedvěd |
Bratři později vystupovali každý zvlášť. František se na sólovou dráhu vydal v roce 1998 vydáním desky Neváhej a vejdi. O rok později následovalo album Druhé podání a následně další desky. Z této etapy utkvěly posluchačům českého folku a country v uších písně jako Kočovní herci, Cherokee Bill či Řemeslo. Svého o rok staršího a do té doby známějšího bratra v této fázi kariéry František překonal počty koncertů i vydaných desek.
Cesty bratrů se po roce 2011 načas spojily při vydání desky Souhvězdí jisker, později však opět vystupovali odděleně.
František Nedvěd se narodil 19. září 1947. „Dědeček vyučoval hru na klavír a táta měl ve 40. letech kapelu Pražská parta. Dokonce mně kdysi přišla fotografie, jak jde táta v klobouku po Karlově mostě s nějakým kamarádem. Táta hrával pravidelně každou sobotu i v osadě. Sešli se s kamarády, jedli, pili, bavili se a zpívali. A dokud byli ti staří pardálové naživu, tak je to drželo. A my jsme v tom pak pokračovali,“ vzpomínal v červnu. S bratrem totiž založili bigbítové kapely The Three Long Fingers a The Preachers. Pak už následovala kapela Toronto, později známá jako Brontosauři.
S manželkou Marií, se kterou nedávno po padesáti letech obnovili manželský slib, vychovali dva syny. Vojtěch pokračuje v muzikantské tradici, s otcem občas hrával.
S hlubokým zármutkem a těžkým srdcem oznamujeme, že nás dnes ve večerních hodinách navždy opustil naš milovaný táta František Nedvěd.
Nedvědi na Strahově (1996):
