RECENZE: Dynamika Kotka s Koptou. Letní Werich se obhajovat nemusí

Plynulost, hravost a rozdílnost Václava Kopty s Vojtěchem Kotkem činí z představení Werich divadelní zážitek. Životní katarzi a vhled do složitého nitra Jana Wericha však od letního hraní čekat nelze.

Po Medě Mládkové Jan Werich. Pastelově laděné plakáty už třetí rok lákají na produkci pražské Letní scény Kampa. Režisérka Adéla Laštovková Stodolová a scenáristka Daniela Sodomová letos přišly s novinkou oslavující život další persony spojené s legendárním pražským ostrovem.

S ožehavou výzvou, jak ztvárnit tak notoricky známou postavu, si tvůrkyně poradily dvojrolí, kdy mladého Wericha hraje Vojtěch Kotek, toho staršího pak Václav Kopta. Takový tah se vyplatil, rozdílný naturel i vizáž obou herců dodává představení dynamiku. Kopta v maketě papírové lodě po jevišti proplouvá stejně jako Werichovým životem a ujímá se úlohy glosátora, komika. Kotek oproti tomu hraje civilně, ztvárňuje ostatně konkrétní scény.

Vosvobozený a Voskovec

Obsazení je hlavní předností celé novinky. Svým výkonem zaujme Daniel Šváb, díky úloze Jiřího Voskovce dostává pomalu větší prostor než Koptův Werich. Podařila se i sázka na muzikálně a pohybově nadané Matouše Rumla (Jaroslav Ježek) či Pavlu Beretovou (Zdena Werichová).

Werich nebyl jen moudrý klaun a autor bonmotů, upozorňuje Kopta

Tvůrci předem upozorňovali, že se chtějí vyhnout encyklopedickým heslům a ilustrovanému životopisu. První polovina představení se tak zcela nese v duchu předválečné tvorby V+W. „Hovadismus, satira, Vosvobozený a Voskovec,“ shrnuje to Kotek úvodem, aby pak společně se Švábem odehráli pár klasických scének. Citace tvorby se přitom režisérce podařilo do představení zařadit citlivě: kompaktnost a souvislý tok je dalším pozitivem večera.

Alespoň tedy v první polovině. Po přestávce, kdy přichází temnější část Werichova života, už tvůrci bohužel k výčtu životních milníků sklouzávají. Klipovité vyjmenování všech poválečných setkání Voskovce s Werichem přitom mohli nahradit větším a konkrétnějším důrazem na umělcovy neduhy a jejich souvislost (či naopak nesouvislost) s tlakem režimu a rodiny. V tomto ohledu mnohem lépe poslouží představení Hadry, kosti, kůže, které uvádí nedaleké Švandovo divadlo. Poučené publikum by těžší tóny a konkrétní situace sneslo.

Werich

75 %

Letní scéna Kampa

premiéra 14. června 2021

režie: Adéla Laštovková Stodolová

hrají: Vojtěch Kotek / Jan Nedbal / Jan Meduna, Václav Kopta / Jan Vápeník, Daniel Šváb / Jan Vlas, Berenika Kohoutová / Pavla Beretová, Matouš Ruml / Pavel Neškudla, Vanda Chaloupková / Tereza Marečková, Petra Kosková / Nina Horáková, Linda Fikar Stránská / Lenka Zbranková, Přemysl Pálek / Tomáš Smička, Radim Madeja / Jan Meduna / Vladimír Pokorný

Prázdninové hraní ale patrně k celkové lehkosti a nadnesenosti svádí. Letní scéna Kampa před dvěma lety vznikla, aby speciálním divadelním představením oslavila sté narozeniny Medy Mládkové. V případě již nežijícího Wericha tak měly tvůrkyně přece jen volnější ruce. 

V jednom z rozhovorů to ostatně shrnula sama režisérka: „Jak říkal i Werich, ambice zabíjejí tvorbu. Když dělali s Voskovcem Vest pocket revue, byli mladí, nikdo o nich nic nevěděl, neměli o co přijít. Mohli riskovat, nemuseli se obhajovat.“ Takže tam, kde z Medy vanula pocta a s ní nebezpečně spojený patos, láká Werich hravostí a lehkomyslností. Hravost a vzájemná sounáležitost je cítit z celého tvůrčího týmu. 

Je tedy na jednu stranu otázka, jak se představení zdá „werichologům“ a pamětníkům. Těm očekáváním nezatíženým se dostane kvalitní činohry.