Ještě před dvěma týdny byli pokládáni za legendu, kterou už nikdo neuvidí, ani neuslyší hrát. Kultovní jihlavská punková kapela Hrdinové nové fronty (HNF) existovala pouhé tři roky v letech 1985–1988. Pak ji hudebníci na vrcholu popularity rozpustili. Zpěvák a kytarista Petr Štěpán spolu s bratrem a bubeníkem Pavlem Štěpánem posléze založili gothic rockové XIII. století, se kterým vydávají úspěšná alba dodnes.
Po HNF zbylo jen pár demosnímků a nahrávek z koncertů. Ačkoli jejich zvuková kvalita nebyla bůhvíjaká, dodnes vycházejí různě „vyčištěné“ na deskách i na CD. Vlastně už od rozpadu Hrdinů nové fronty od bratrů Štěpánových řada lidí chtěla, aby kapelu oprášili. Marně. Když ale předminulý týden ohlásili, že chtějí osm původních skladeb Hrdinů natočit poprvé ve studiu, způsobilo to nejen v punkové komunitě poprask.
Poslední koncert Hrdinové nové fronty odehráli v roce 1988. Teď se po třiatřiceti letech najednou chystáte do studia. Když budu parafrázovat refrén vašeho největšího hitu To svět se posral: Co to je, co to je, co se to děje?
Jednak přišla nabídka od firmy, jestli bychom nechtěli natočit album, že nám dají veškerou podporu. Takové nabídky přicházely i předtím, ale teď je to asi nějaké stigma této doby, takže jsme chtěli dát najevo, že jsme ještě tady. Přihlásit se s tím, co Hrdinové přinesli už před pětatřiceti lety. Jsme stále víc v šoku, jak je náplň těch skladeb stále neskutečně aktuální. V této době se nám asi nechtělo mlčet, takže jsme to chtěli připomenout.
Také se může stát, že album nedokončíme. Můžu zkolabovat, nemusím to dát hlasově. Hrát Hrdiny není sranda, to je těžkej záběr.
