RECENZE: Zase jeden smolař. Více melancholický než veselý Přípitek

Divadlo jednoho herce připomíná francouzská komedie Přípitek, která do českých kin vstoupí 17. června a jejíž tvůrci se odvolávají na Woodyho Allena či Michela Gondryho.

Z filmu Přípitek | foto: Aerofilms

Benjamin Lavernhe, který ve snímku scenáristy a režiséra Laurenta Tirarda hraje hlavní roli, má za sebou také u nás promítané filmy Dokud nás svatba nerozdělí či Láska na druhý pohled, ale především, jak zdůrazňuje i Přípitek, je členem divadelního souboru Comédie-Française.

Na jeho jevišti sice účinkuje v klasickém repertoáru od Čechova po Shakespeara, před kamerou novinky našich kin se však kloní spíše ke stylu stand up comedy, tedy k civilní zpovědi sólových bavičů.

Módní metoda zcizování, kdy je hrdina současně vypravěčem, který z děje vystupuje, jednotlivé obrazy zastavuje, komentuje nebo opakuje v různých obměnách, působí zajímavě jen do určité doby; pak se člověku omrzí a nakonec i znechutí. Zvláště když tvůrce takovým postupem hlavně nastavuje čas.

Zápletka sama je v podstatě banální. Od okamžiku, kdy jej se slovy „Potřebuju pauzu“ opustila přítelkyně, zmítá se hrdina v pochybnostech. Na otravné rodinné večeři sedí jako na jehlách, protože marně čeká, kdy a zda vůbec dívka odpoví na jeho esemesku. 

Načež dostane ještě ránu od nápadníka své sestry, který ho požádá, aby na jejich svatbě pronesl přípitek. Právě on, který nesnáší veřejné projevy, svatby ani budoucího švagra.

Zatímco na stole se střídají chody a kolem něj šumí stereotypní konverzace rodičů se snoubenci, hrdina si představuje a nanečisto přehrává situace, které by mohly nastat. 

Některé jsou přesné, například děs ze svatebního veselí v čele s tanečním „vláčkem, jemuž nikdo neunikne“. Jiné sáhnou až k černému humoru – Co kdyby nastávající manžele potkala smrtelná nehoda? Raději ne, to by nešťastník musel místo svatby mluvit na pohřbu.

Pár milých detailů vytěží film z hrdinovy minulosti, počínaje školní láskou maskovanou sbírkou propisovaček pro Benin a konče kletbou vlastních narozenin, kdy od všech pokaždé dostával výhradně encyklopedie.

Většinou však příslib smíchu sklouzne k další dávce sebezpytování, tím spíše, že se vynoří dokonce hrdinovo „druhé já“, s nímž vede polemiky. Třeba která ze dvou verzí slavnostního přípitku, vtipná, či trapná, se stane skutečností. Zatímco divák už dávno tuší, že existuje ještě verze třetí, náležitě upřímná, vyrovnaná a pozitivní.

Dojem monodramatu ještě posiluje „křoví“, které klíčovému herci občas vytváří pozadí, třeba ve stylizované nápodobě simultánního tlumočení po vzoru OSN. Především však sám Lavernhe není typem tradičního komika, stejně jako jeho postava patří spíše do přehlídky melancholie než do ryčné veselohry.

Přípitek

50 %

Režie a scénář Laurent Tirard, hrají Benjamin Lavernhe, Sara Giraudeau, Kyan Khojandi, Julia Piatonová

Kinobox: 61 %

IMDb: 6.3

Zkrátka s ní přichází zase jeden ze zástupu smolařských citových nešiků – a jestli tvůrci citují jako své vzory Woodyho Allena či Michela Gondryho, pak Přípitek nemá ani Allenovu intelektuální břitkost, ani Gondryho fantaskní poezii.

Pravda, vlídně nanicovaté hovory u rodinného stolu jsou vskutku na zabití; důvěrně známý stereotyp takových sešlostí snímek dokonale vystihuje. Jenže to už dovedly zprostředkovat i jiné filmy, aniž se musely uchylovat ke zcizující formě, která jejich absurditu zbytečně doslovně podtrhuje.