Jaké to pro vás je, být nyní pouze v Praze, delší dobu na jednom místě?
Vlastně zjišťuji, že to, co jsem mnoho a mnoho let provozoval, že jsem byl bez nadsázky každý týden v jiném městě, a často i na jiném kontinentě, nepatří úplně k mé přirozenosti. Že to bylo něco, na co jsem si zvykl a adaptoval se, protože tak miluji svou práci a protože se to ve smyslu celosvětového rozletu úspěšně asi nedá dělat moc jinak. A teď, když cestování odpadlo a nemusím neustále balit kufry, jsem v tomto ohledu vlastně spokojený. Mohu být daleko více s rodinou a žít život jako většina lidí. Už jenom probouzet se na stejném místě, doma, je prima. Na druhou stranu přiznávám, že mně trochu chybí adrenalin návštěv u různých orchestrů a operních domů, poznávání nových měst a lidí. Ale převažuje u mě pocit, že ačkoliv se koncertování v jisté míře vrátí, už by to nemuselo být v tak hektické podobě.
Vypadalo to dost dekadentně, když si světový hráč Radek Baborák na balkoně Rudolfina odsunul zip, přiložil nátrubek na ústa a pak po hraní si roušku zase zapnul.
