RECENZE: Tajemný projekt JAF 34 ve své hudbě zachycuje prázdnotu

„Na počátku tohoto projektu stála smrt,“ svěřuje se výtvarník a hudebník skrytý za pseudonymem JAF 34. Je tedy jasné, že jeho debutové album Empty má spíše chmurné a tesklivé podtóny.

Výtvarník a hudebník JAF 34 | foto: archiv umělce

Pod cíleně nicneříkajícím akronymem JAF 34 – a také pod maskou – se skrývá pražský audiovizuální umělec. Jméno a tvář nejsou v tomto případě důležité, anonymita je součástí jeho hudebního vyjadřování. Ústředním tématem alba Empty je totiž prázdnota, ať už osobní nebo společenská.

Nečekejme tedy nic na způsob snadno vstřebatelných písniček, JAF 34 je výtvarník, což je na jeho hudbě znát, jsou to ambientní obrazce a koláže s přesahy do shoegaze a post rocku, přičemž podobné žánrové škatulkování v tomto případě stejně není důležité a slouží jen jako berlička, jak zvuk alba Empty připodobnit.

Konejšivý klid i strach

Je to snivá, nepolapitelná hudba. Mění se každým přehráním, nemá zdánlivě žádný pevný bod. Přelévá se přes posluchače, obklopuje ho a pohlcuje, přitom si zachovává odstup. Střetává se v ní mnoho nálad, od ztišených ploch až po místa plná neklidu, nervozity, snad i strachu. To vše na ploše jedné skladby, viz třeba Now.

Empty

70 %

JAF 34

Empty je velmi introvertní deska, možná stejně jako její tvůrce, což jsou samozřejmě jen dohady. Autor se netlačí nijak do popředí, velkou roli zde hrají hostující muzikanti, zpěváci a zpěvačky, například Vojtěch Filip, Viktorie Marksová z Houpacích koní, pianista Petr Voruda a další.

Není to hudba pro každodenní poslech, je potřeba ji vnímat pozorně a mít na ni náladu. Teprve pak dokáže rozkrýt všechny detaily, maličkosti a složit je v jeden celek.