RECENZE: V Planetě idiotů vystupuje i jistý moderátor vlastní televize

Sotva se lidstvo jakžtakž vypořádalo s koronavirovou pandemií, přišla další pohroma, tentokrát ovšem apokalyptických rozměrů. Země, jak jsme ji dosud znali, skončila; alespoň v knize Planeta idiotů.

Přebal knihy Planeta idiotů | foto: Epocha

Přeživších se zdravým rozumem a tělesnou schránkou zůstává čím dál méně. Jedním z nich je i hlavní hrdina a zároveň vypravěč Planety idiotů, bývalý obchodník na burze, posléze zkrachovalá existence. Chlapík od rány s poněkud načernalým smyslem pro humor. Ostatně něco jako sám autor knihy Roman Bureš.

Planeta idiotů je chmurná apokalyptická vize, jíž občas probleskuje humor tak hutný a lepkavý, že by se jím dala asfaltovat dálnice. Hlavní předností jeho knihy o konci světa, jak jej známe, je ovšem spád.

Příběh chytí od první stránky, Bureš umně představí hlavní postavy, roztrousí několik náznaků, že je cosi v nepořádku, a pak nemilosrdně lapí pod krkem. 

Umí napsat scény, u nichž tuhne krev v žilách, to když ona tajemná Matka začne naplno předvádět své „schopnosti“. Její identitu pochopitelně tají až do konce, byť při troše zamyšlení nedá práci uhodnout, o koho či co vlastně jde.

Další plus představuje zasazení do současné doby – kromě koronaviru tu jsou narážky na politickou situaci ve státě a na scéně se objeví také jistý nejvytíženější moderátor vlastní televize.

I díky tomu je Planeta idiotů až nepříjemně intenzivní a při čtení se neubráníte myšlence, jak byste se zachovali, kdyby se něco podobného opravdu stalo. Mimochodem, autor v doslovu prozrazuje, že impulzem k napsání knihy byl jeho živý a docela děsivý sen.

Planeta idiotů

75 %

Autor Roman Bureš, nakladatelství Epocha

Burešův živý, energický styl lze přirovnat například k Františku Kotletovi nebo Danielu Grisovi a jeho našlapané sérii se soukromým detektivem Larsem.

Oproti románovým kolegům si bývalý osobní strážce a vyhazovač nelibuje v takovém množství hlášek, zato je však znepokojivější.

Autorovu nejnovější knihu není problém zhltnout na jedno otevření, ale ještě nějaký čas po dočtení ji není možné dostat z hlavy. Zosobňuje zkrátka trochu více než jen kratochvilné, takříkajíc „brakové“ čtivo.