Pod tuzemskou značkou Fobos spadající pod společnost Knihy Dobrovský už vyšly romány Tajemství sídla Craven Manor, Přízraky domu Carrowů a Duch domu Ashburnů. Na letošek je v plánu ještě vydání překladu Záhada domu Marwicků.
V té nejaktuálnější knize Kořist však Coatesová žánrově ustoupila stranou a přiklonila se blíže ke klasickému hororu. V příběhu je na břehu řeky nalezen fotoaparát ztracené dívky s podivnými snímky vyfocenými až po jejím zmizení. Policie se však vyšetřování příliš podrobně věnovat nechce, tak se rozhodne v tajemném lese, kde se dívka ztratila, pátrat s kamarády její bratr. A brzy zjišťuje, že místo je podivnější, než předpokládal.
Proč o tom všem ale psát, když styl ani sdělení Coatesové zas tak dramaticky nevyniká ani nevystupuje nad průměr? Protože zaprvé dokonale ilustruje, jak se v současnosti dá globálně uspět vesměs pouze svépomocí a zadruhé – protože čtenáře její příběhy podle prodejů i reakcí baví. Stačí si otevřít zapálené diskuse na českých i zahraničních knižních fórech. Navíc se Coatesové musí nechat, že ačkoliv to nečiní nijak důmyslně, s napětím a pozorností čtenáře dokáže pracovat umně.
Ona se k tomu autorka taky doslova propsala. Než si jejích knih začali čtenáři všímat, vydala jich v elektronické podobě celkem 22. Činila tak prostřednictvím společného programu společností Amazon a Kindle, který nabízí možnost takzvaného „self-publishingu“, tedy vydávání knih „sama na sebe“. Průlom pak přišel v roce 2015 s do češtiny doposud nepřeloženou knihou The Haunting of Gillespie House. Díky její popularitě totiž autorka mohla začít knihy v paperbackové formě sama i tisknout a prodávat dál.
Zájem přišel až nedávno
Pak už bylo jen otázkou času, než si jí všiml i tradiční knižní trh. Zájem nejprve projevil americký knižní prodejce Barnes and Nobles, kterému dodávala knihy sama. Pak se ale celé její portfolio rozhodlo skoupit vydavatelství Sourcebooks, které její knihy pod značkou Poisoned Pen Press vydává od loňského ledna. Navzdory popularitě děl však Darcy Coatesová zůstává spíše stranou pozornosti (dříve dokonce dalo práci i vyhledat její fotografii). Příliš toho o sobě neprozrazuje, rozhovory často nedává a vlastní jí nejsou ani sociální sítě.
Povětšinou se tak čtenář dočte pouze to, že „žije v Austrálii se svou rodinou, kočkami a zahradou plnou bylinek a zeleniny“, případně, že „miluje staré lesy a hory“. A ono to ve finále tak akorát stačí.
