Pak můžeme pokračovat.
Samozřejmě to zní jako holý nesmysl, umíchaný v kotlíku z chorobné politické korektnosti, opatrnického alibismu a ze zlenivělé pohodlnosti, k níž se přisype ještě špetka škodolibosti vůči zchudlému soudcovskému stavu. Protože kdyby se každý obrnil podobnou obezličkou ještě dříve, než otevře ústa, těžko by mohl být volán k právní zodpovědnosti.
Paradoxní je, že věrozvěsty takové sebeobrany se staly loutky, respektive maňásci ze zábavného amerického seriálu Mupeti, který se vysílá už od 70. let. Teprve nyní však, při premiéře nejnovější série, společnost Disney nasadila před každým vysíláním upozornění: „Tento program může zahrnovat negativní stereotypy nebo nevhodné vyobrazení odlišných kultur.“
Médiím pak vysvětlila, že nechce „úplně odstranit negativní obsah pořadu“, tedy rodinně stylizovanou satiru, která „upozorňuje na chyby a otevírá diskusi“, avšak zároveň se hodlá také „poučit a do budoucna vytvářet obsah, který bude vhodný pro všechny“.
Že pořad „vhodný pro všechny“ znamená ve výsledku bezzubé tlachání pro nikoho, musí tvůrci dobře vědět; přesto se schovali za líbivé prohlášení. A nejde jen o plyšové postavičky, obdobné upozornění má doprovázet i klasické pohádkové disneyovky jako Lady a Tramp, Peter Pan nebo Dumbo. Neboť „dané stereotypy se mýlily tehdy a mýlí se i teď, ale spíše než odstranit chybný obsah chceme uznat jeho škodlivý dopad“.
Nebohý divák aby si teď lámal hlavu, co je vlastně tak strašlivě škodlivého na půvabné psí romanci – snad že fenka Lady byla krásná a Tramp statečný? – nebo na slůněti s velkýma ušima, neřkuli na obyvatelích kouzelného světa Země Nezemě.
Jako by nestačilo, kolik varování máme už nyní na každém výrobku a kolika záhadnými ikonkami označujícími závadnost televizního programu pro děti se musíme prokousávat; kdo na kresbě rozeznal spermii hlásající nebezpečnou erotiku, trumfl hrdinu Šifry mistra Leonarda.
Navíc příslušné hrozby občas nesou spíše příchuť obřího lákadla na zanedbatelnou senzaci - například kolega žasl, kdykoli se na začátku premiérové řady seriálu Koruna objevilo, že budou následovat drastické záběry z oblasti poruchy příjmu potravy – načež se princezna Diana jednou vyzvracela.
Se starostlivou péčí televizí, aby se proboha nikoho a ničeho nedotkly, přitom daleko více ztrácíme než dostáváme. Přehnaná ohleduplnost znamená, že přicházíme jednak o zdravou odolnost vlastní psychiky, jednak o historickou paměť, z níž se vymazávají celé pasáže, ale především o prvek překvapení, tajemství, očekávání, zdroj úžasu, tedy o samu podstatu zážitku.
Partu Mupetů v čele se žabákem Kermitem milovaly celé generace dětí. Teď se zpětně dozvídají, že jim loutky křivily dobrý vkus, správný světonázor i příští charakter. Ale ještě není vše ztraceno, stačí si před každým dílem zopakovat, že „může zahrnovat negativní stereotypy nebo nevhodné vyobrazení odlišných kultur“.
Může. Ale taky nemusí. Možná přišel čas, aby se na konci každého pořadu jmenovitě sepsalo, co tu bylo špatně: třeba že pirátský kapitán Hook s hákem namísto jedné ruky podkopává důstojnost invalidů.
Ještěže domácí kolegové Mupetů mají vystaráno. Chlupáči Jů a Hele totiž o sobě mluví ve středním rodu, takže stojí mimo moderní genderové války. Zatím.
