RECENZE: Psychiatrickou léčebnou může nyní být každá divadelní scéna

V prostředí psychiatrické léčebny se proměnila budova, kde sídlí olomoucké Divadlo na cucky. Hrají zde působivé divadelní představení vytvořené speciálně pro formát livestreamu. Další šance ho vidět bude tento pátek.

Zcela rezignovat na živé diváky se ve svém experimentálním kusu Psi malých ras rozhodlo olomoucké Divadlo na cucky. Současný stav, kdy by hlediště stejně zelo prázdnotou, tam totiž využili k přípravě představení, které se k publiku dostává pouze skrze livestream. A protože se trojice hereček během večera pohybuje celým prostorem divadla včetně točitých schodišť, ani by to jinak nešlo.

V režii hostující Barbory Chovancové díky tomu vzniklo nezvyklé dílo na pomezí filmu a divadla. K jeho vytvoření využila stejnojmennou předlohu současné polské spisovatelky Olgy Hund. Před diváky, kteří se v době reprízy připojí k vysílání, se odkryje mozaika výpovědí žen uzavřených v psychiatrické léčebně.

Chovancová zvolila poutavou podobu. Vzhledem k tomu, že představení je složené ze zmíněných zpovědí, to je hodně důležité. Hra mluví syrovým, jednoduchým, a právě proto autentickým jazykem, který dokáže i zprofanované téma originálně přiblížit.

Kamera následující přesuny hereček navíc vtáhne do světa, kde každý hledá jen „sériové vražedkyně, čarodějnice a vědmy“. „Většina holek na oddělení není až tak šílená a pamatují si, co jim dělali jejich otcové, strýcové, muži, matky. Co jim dělala církev a trh práce,“ reaguje autorka slovy jedné z hrdinek.

Psi malých ras

75 %

Divadlo na cucky

premiéra 20. prosince 2020

režie: Barbora Chovancová

hrají: Milada Vyhnálková, Pavla Dostálová, Anna Čonková

Režisérka navíc dokáže zhruba hodinové přerývavé bloudění interiéry příjemně oživit; zaujme úprk v podání Pavly Dostálové ven na náměstí, scéna Anny Čonkové s květinami či cvičení Milady Vyhnálkové.

Trojice rozdílných hereček se přitom skvěle doplňuje. Když připočteme práci s hudbou, máme tu zatím jeden z nejzajímavějších kusů, které pro online vznikly.

Že veřejnosti uzavřená budova divadla připomíná léčebnu, by navíc nyní patrně podepsal nejeden divadelní pracovník. „Je to taková antiarcha, která nikoho nezachraňuje, jen vyplouvá doprostřed oceánu,“ zazní například.