Ano, rok výroby by odpovídal pamětnickému propadlišti dějin: britský sitcom Jistě, pane ministře vznikl v roce 1980, jeho pokračování Jistě, pane premiére o šest let později.
Ale dejme tomu takový Hamlet je starý více než čtyři sta let, a přece si jej nikdo netroufne zařadit mezi vykopávky; naopak až jasnozřivě ožívá při kdejakém mocenském převratu v rámci rodinného klanu.
Právě tak projekt Jistě, pane... vykazuje vedle duchaplného vtipu stránky bezmála až prorocké. Třeba plamenná bitva proti europárku, která upozaděného ministra pro administrativní záležitosti vynesla nad všechny politické soupeře, předpověděla již před čtyřiceti lety brexit.
A coby premiér pak hrdina a jeho tým sázejí ze současného hlediska jednu politickou nekorektnost vedle druhé. Například výrok, že „Bůh je jen volitelný doplněk“, hraničí s protestem Vatikánu, věta „Bible je křesťanská verze koránu“ zase zavdává podezření z podpory islámského extremismu, neřkuli Islámského státu.
Vyloženě podvratné myšlenky se pak rodí při odhalování moskevského špiona na nejvyšších místech. Neboť „jestliže jeden z nás byl jedním z nich, pak by všichni z nás mohli být všichni z nich“.
Nabízí se ustanovit zvláštní vyšetřovací komisi, případně podrobit podezřelého bezpečnostní prověrce, jenomže jak by si mohl prezidentův kancléř Vratislav Mynář zarámovat do zlata, přece „jediným cílem prověrek je nic neodhalit“.
Mnohé poznatky zdánlivě prehistorického seriálu by našly uplatnění též v dnešní době covidové. Koneckonců nemine hodiny, aby si někdo z opozice nestěžoval na špatnou vládní komunikaci, ba na utajování informací. Tajemník kabinetu v cyklu Jistě, pane premiére poradí, že „věc je katastrofální, jen když se o ní lidé dozvědí“.
Že je podle něj státní úředník „v praxi nepropustitelný“, to už víme taky, a úhybný politický obrat „ovšem na druhé straně“ se hodí nejen při žonglování s čísly nakažených, testovaných či obětí.
A kdyby bylo nejhůř, vždycky se dá použít „čtyřfázová standardní reakce pro období krize“. Osvěžme si ji. „V první fázi odpovíme, že se nic nestane. V druhé fázi tvrdíme, že se něco stát může, ale my s tím nesmíme nic dělat. Ve třetí fázi připustíme, že něco by se s tím možná dělat mělo, ale my s tím nic dělat nemůžeme. A ve čtvrté fázi sdělíme, že něco jsme s tím dělat mohli, ale teď už je pozdě.“ Že to něco připomíná?
Pravda, stále ještě jsme nedokázali z britského televizního školení přenést do tuzemské reality všechno. Přitom pro mocenský trest v podobě funkce předsedy komise pro válečné hroby bychom určitě také našli dost kandidátů.
Hlavně však nadále zůstáváme v roli žáčků. A víme proč. Zatímco představitel hlavní role Paul Eddington dostal od britské předsedkyně vlády Margaret Thatcherové řád, jeho tuzemští následovníci by dostali leda na frak. Ve vážné době se smích může jen ohřívat a nanejvýš na ČT3.
