RECENZE: Kdo se baví, nezlobí, vypravuje Bican proti Hitlerovi

Zdeněk Zikmund název své publikace Bican proti Hitlerovi doplnil podtitulem Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava. V knize čítající téměř 700 stran a desítky dobových fotografií nabízí mnohem víc než podrobný výsek z dějin nejpopulárnějšího sportu.

Ivan Bican pózuje před podobiznou svého otce Josefa "Pepiho" Bicana na stadionu v Edenu. | foto: Vojtěch Raiman (www.slavia.cz)

Hodně se tu dozvíme o životě za války, o charakteru sportovců, funkcionářů i politiků a jeho proměnách v rozbouřených časech nebo o dobovém tisku.

Je to až paradoxní – jak to, že okupační úřady dovolovaly, aby se na fotbalových stadionech shromažďovaly nezvladatelné dvaceti- či padesátitisícové davy? 

Vysvětlení najdeme například ve slovech redaktora Poledního listu, později vězněného gestapem: „… obecenstvu dostává se zábavy a oddechu po práci a místo všelijakých zbytečných, ba škodlivých debat hovoří se o chancích toho či onoho klubu.“

Neboli, jak to cynicky vyjádřil Reinhard Heydrich, sám výborný sportovec: „Jestliže správně a šikovně využijeme tělovýchovy a sportu vůbec, snadno odvedeme české obyvatelstvo od politických záležitostí a rychleji je poněmčíme.“

Samozřejmě centrem Zikmundova díla je kopaná. Podrobně v textu i doplňkových tabulkách rozebírá postavení a zápasy jednotlivých klubů, vzájemnou rivalitu Sparty a Slavie, upozorňuje na dodnes slavná jména – Josef Bican, nejlepší kanonýr, přirozeně hraje prim. 

Bican proti Hitlerovi

90 %

Autor Zdeněk Zikmund

Ale všímá si i nefotbalových záležitostí. Například sjednocení sportovních spolků pod hlavičkou Kuratoria, navyšování hodin tělesné výchovy ve školách na úkor „nedůležitých“ předmětů jako dějepis, lavírování kolem povinnosti zdravit zdviženou pravicí nebo vyhýbání se vstupu do Ligy proti bolševismu. Specifickým problémem byl antisemitismus, jehož zvrácenost Zikmund dokládá na osudu proslulého sportovního reportéra Josefa Laufera.

Samostatnou kapitolu věnuje autor odboji a kolaboraci. Soustředil se na obecnější otázky, například nakolik činovníci jen vyhovovali nařízením a nakolik s okupanty vědomě spolupracovali. Zajisté se nemohl vyhnout „případu Vlasta Burian“, jenž byl nejen hercem, ale i funkcionářem Sparty. 

A pokud jde o Bicana, upozorňuje, že do odbojových aktivit byl zapojen jen drobně, ale odmítl nabídku říšského občanství, jež by mu dovolilo hrát i na mezinárodním poli, protektorátní kluby totiž tu možnost neměly. Shrnuto: Zikmunda to sice stálo spoustu práce, ale výsledek je výtečný.