RECENZE: Když se na město snese velká zářící koule, nemusí jít o sci-fi

Doslova sci-fi motivem začíná literární debut české autorky Kláry Vlasákové. V novince Praskliny jde však o něco víc než jen o setkání s neznámou entitou. Originální text je už k dostání i jako audiokniha.

Debut Kláry Vlasákové Praskliny už vyšel i jako audiokniha v podání herečky Terezy Dočkalové. | foto: Témbr

Uprostřed středně velkého města se jednoho dne z nebe snese bíle světélkující koule. Nedělá nic, jen nehnutě levituje nad zemí, lze se jí bez následků dotknout. A právě onou mlčenlivou a nevysvětlitelnou přítomností začne postupně přitahovat davy.

Výrazným, až hypnotizujícím motivem začíná prozaická prvotina Kláry Vlasákové. Scenáristka a komentátorka ji pod názvem Praskliny vydala v nakladatelství Listen.

Úvod odkazující kamsi do žánru sci-fi však autorce slouží především jako těžiště, okolo kterého se obtáčejí příběhy jednotlivých hrdinů. V krátkých kapitolách tak postupně představuje životní osudy zástupu postav a cesty, které je k neidentifikovatelné kouli vedou. Mysteriózní útvar totiž časem začne lákat nejrůznější proroky a na setkání s koulí se stojí spořádané fronty.

Skvělá pozorovatelka

Tajemná koule je ale pro každého z hrdinů především jakýmsi mementem, zhmotněním nesplněných tužeb, selhání a nedosažených cílů. Autorka se v jednotlivých příbězích nebojí vyjádřit svůj názor na problémy naší každodennosti: mluví o sociálně slabších, o odosobnění v pracovních i soukromých vztazích, ale třeba i o klimatické krizi. Činí tak ale nenásilně, poutavě, jakoby mimoděk.

Originální dílo s nezvyklým motivem přirovnávají kritici i autor doslovu Jan Bělíček k oceňovanému Jezeru Bianky Bellové. Obě novely našich autorek skutečně spojuje zneklidňující a potemnělá atmosféra nejisté budoucnosti. Po jazykové stránce má však Vlasáková blízko i k Marku Šindelkovi – je totiž skvělou pozorovatelkou, v pár krátkých větách dokáže představit hrdiny, zaznamenat dialogy, přiblížit jejich vnitřní svět i navodit atmosféru.

Praskliny

75 %

autor: Klára Vlasáková

nakladatel: Listen

„A tak zůstali jen sami s otcem. Jejich rozhovory se staly opatrnými a rozpačitými, jako by pořád čekali na matčin příchod a do té doby jen zaplňovali čas,“ píše se třeba v knize. „Vlak se rozjede a Štefan se usmívá pořád nepřirozeněji, až skoro hrozí, že se mu úsměv rozjede přes celý obličej, jako by ho někdo přeřízl, a hlava se mu rozpadne na dvě části,“ zazní jinde.

Místy se může zdát, že v této rovině Vlasáková až exhibuje a mohla by na imaginativnosti a jakémsi „čechrání“ situací trochu ubrat. To je ale průvodní jev většiny prvotin.

Bude zajímavé sledovat její další práci.