Podtitul vaší knihy zní: „Pocta řemeslníkům, kteří nejsou“. Co si pod tím představit?
Ta knížka je o stavitelích. Od nápadu přes projekt, až po bagristy, zedníky, topenáře, izolatéry. Pojednává o lidech různých profesí a povah. Když jsem ji začal psát, velmi záhy jsem zjistil, že není v mých silách zachytit všechny technické postupy, takže jsem se soustředil na věci, které mě zajímaly doopravdy.
Bizarní detaily, výmluvy řemeslníků a naopak zase přátelské setkání s kamarády, kteří mě zachránili v situaci, kdy mi třeba teklo do baráku. Je to spíš o okolnostech než o technickém provedení. A protože ta chalupa, kterou jsem rekonstruoval, stojí na samotě u rybníka, vstupují mi do textu osobní pocity z krajiny, prolínání výtvarna s technikou a podobně.
Vzhledem k vaší profesi výtvarníka a písmolijce bych právě očekával důraz právě na výtvarnou stránku věci.
Polovinu knížky tvoří kresby, polovinu text. Do jisté míry by se část psaného slova dala považovat za popisky k obrázkům. Před nedávnem jsem ilustroval několik hororů a ve volných chvílích čekání na řemeslníky jsem pokračoval v kreslení, protože čekat na dělníky, kteří ne a ne dorazit, je svého druhu taky horor. Určitě s tím má zkušenosti mnoho lidí. Já jsem se s tím vypořádal tak, že jsem tu energii, mnohdy i negativní, vtlačoval právě do téhle knížky.
Zmínil jste ilustrace literárních hororů, sebrané spisy H. P. Lovecrafta, Darcula, to jsou všechny mistrovské počiny. Co ještě jste v poslední době doprovodil svou kresbou?
Zhruba před dvěma lety jsem se dostal k práci na ilustracích anglické básnické skladby Béowulf a koncem loňského roku jsem dělal Nachové plachty od Alexandra Grina. Takže nejen horory, ale věci, které mě oslovují. Ilustrace je zvláštní poloha, kterou se snažím vyrovnat jak s řemeslem, tak s emocí.
V jakém smyslu?
Třeba typografie je čistě řemeslo. Ale ilustrace knížek je založení víc právě na emocích, ovšem i při ní musíte dodržovat určitá pravidla. Je to zhruba na půli cesty. A když jsem teď mohl doprovodit vlastní texty, beru to svým způsobem jako jakési vyvrcholení.
Vaše práce se slovem je ale stejně pozoruhodná jako práce s perem, tužkou a podobnými nástroji. Texty pro kapelu Master’s Hammer jsou podle mě dokonale inspirující a obrazná poezie.
Děkuju. Sám bych to nazval veršotepectvím. Mám rád operety, pokleslé žánry, úpadkové béčkové filmy a i ve Stavitelích je něco, co jsem nazval „záchvaty veršotepectví“.
Pracujete s Master’s Hammer na něčem novém?
Pod touto hlavičkou už definitivně ne. Kapelu jsme rozpustili. Začali se o mě pokoušet démoni, takže jsem se musel vyčistit, dokonce se i vyzpovídat, takže to je definitivně uzavřená kapitola. Ale mám plný počítač nápadů, které jsem nastřádal i během stavby. Natáčel jsem si různé zvuky, melodie. Spousta textů, muziky, na kterou jsem kvůli rekonstrukci neměl čas, ale teď se na to vrhnu. Bude to ale jen můj vlastní projekt. Víc experimentů, víc elektroniky. Začal jsem taky víc malovat, chystám několik menších výstav.
