RECENZE: Aime Simone je pařížsky teatrální a berlínsky melancholický

Způsobů, jak se prosadit v hudebním průmyslu, je mnoho. Písničkář Aime Simone zvolil přímý úder a vyšlo to. Ujal se ho sám jeho idol Pete Doherty.

Aime Simone je týpek. Promiňte takto familiární úvod recenze, ale v jeho případě to sedí. Rodák z Paříže, nyní domestikovaný v Berlíně, jde na věc zpříma. V dětství utrpěl posttraumatickou stresovou poruchu, s níž se vypořádal psaním básní. Jeho idolem byl Pete Doherty, frontman britské kapely The Libertines. Feťák, rebel, rocker, partner modelky Kate Moss. Člověk, bez něhož by indie rocková scéna byla chudší o mnoho skandálů, ale i výborných desek.

Aime se v něm zhlédl a chtěl se s ním stůj co stůj seznámit. Na věc šel velmi svérázně, když Doherty koncertoval v Paříži, mrštil po něm sešitem se svými verši. Doherty vzal mladého poetu pod svá ochranná křídla a výsledkem je album Say Yes, Say No.

Aime Simone si zřejmě v životě vytrpěl svoje, krom zmíněné posttraumatické poruchy se potýkal rovněž s anorexií, což se v jeho intimní a vystresované hudbě odráží. Už úvodní Everything’s Changing jde rovnou na věc. Potrhané beaty a Aimeho naléhavý zpěv, který graduje v emotivním refrénu.

Není to vypočítané na efekt, když Aime Simon zpívá „už víc nechci plakat“, věříte mu to. Nejde tu totiž až tak o neotřelé hudební nápady a vycizelovanou formu, jako spíš o obsah. Say Yes, Say No je silně intimní, introvertní deska. Aime Simon ji složil nejspíš pro sebe, pak pro ty, kteří se s jeho trápeními a bolestmi ztotožnění.

Say Yes, Say No

70 %

Aime Simone

Proto na první poslech příliš nevnímáte hudební doprovod a soustředíte se především na Simonův hlas. Na desce má logicky největší prostor, je zvláštně nahallovaný, jako kdyby zpíval někde v kostele či v katedrále. Ozývá se ze všech stran, obklopuje vás. To, že jej podkreslují decentní roztřepené beaty, jako třeba v písni In This Dark Time, si všimnete až po dalších posleších.

Akustické kytary a plíživý rytmus Don’t Be Sad také slouží spíš jako podmaz k uhrančivému Aimeho přednesu, od něhož, naladíte-li se na jeho strunu, neodtrhnete uši. Anebo to celé můžete považovat za ufňukaný a bolestínský kýč, je to jen na vás. I v tom je kouzlo a půvab téhle desky. Nedává moc na vybranou – přesně v duchu názvu. Řekni buď ano, nebo ne.