RECENZE: Málo platné, Alanis Morissette už jen vzpomíná na lepší časy

Je to už neskutečných dvacet pět let, co do té doby jen málo známá kanadská rodačka Alanis Morissette dobyla svět albem Jagged Little Pill a odstartovala svého času velmi intenzivní vlnu písničkářek, „obyčejných“ holek s kytarou.

Joan Osborne, Meredith Brooks a bůhví kolik krátkodechých jednohitových hvězdiček v té době bylo. Samotná Alanis Morissette na tom byla lépe, Jagged Little Pill obsahovalo dost silný materiál, hity jako Ironic, You Oughta Now, Head Over Feet. Celosvětově se prodalo kolem třiatřiceti milionů a zpěvačka o něm hovoří jako o svém debutu. Předchozí dvě teen-popové desky Alanis (1991) a Now Is The Time (1992), vydané pouze v Kanadě, považuje za hřích nezralého mládí.

Přetěžko se navazuje na tak oslnivě úspěšnou desku, o tom by mohli vyprávět mnozí. Zpěvačka v roce 1998 vydala obtížněji stravitelnou nahrávku Supposed Former Infatuation Junkie, z níž se vyloupla prakticky jediná hitová melodie – Thank You. Deska si nevedla zle, viděno dnešní optikou je těch prodaných osm milionů úctyhodný úspěch, ale v porovnání s Jagged Little Pill to byl komerční sešup.

Málo platné, Alanis Morissette už bude asi navěky tou holkou odvedle z klipu Ironic a nic na tom nezmění ani aktuální deska Such Pretty Forks In The Road.

Na jedné straně je chvályhodné, že se zpěvačka neohlíží za žádnými trendy, nenechá ze sebe udělat loutku a stále dbá na to, aby zpívala jenom o tom, o čem sama zpívat chce. V hlase má pořád nevyřčenou touhu a vroucnost, kašle na líbivé melodie a soustředí se na to, aby hrál jeden každý detail. Což se jí daří, slyš třeba pečlivě a nápaditě vystavěnou pěveckou linku v Ablaze, které graduje až do jejích typických bolestných, plačtivých výšek. Potud v pořádku.

Na druhé straně se ale nedá nepřiznat, že album je dost chudé na skutečně silné a výrazné hudební nápady. Jednotlivé písničky v jádru nejsou špatné, ale místo aby je Alanis Morissette dovedla k vrcholu, utápí je občas ve zbytečném patosu. Nemyslí to nejspíš zle, ale třeba taková Nemesis už je skoro za hranou. Kde by stačilo jen naznačit, rve to naplno, až to zavání kýčem.

Such Pretty Forks In The Road

60 %

autor: Alanis Morissette

V té hudbě není o moc víc, než prozradí první poslech, ale Morissette se tu – a i na jiných místech – trochu zbytečně tváří, jako by sdělovala něco zásadního, co si žádá postupné rozkrývání. Oč silnější byla v jen lehce nahozených, přesto působivějších skladbách ze zmíněného průlomového alba.

Asi by to slyšela nerada, ale nedá se nic dělat. Musí se smířit s tím, že s ničím, co by tak ideálně zachytilo dobu svého vzniku, už nepřijde. A musejí se s tím bohužel smířit i její fanoušci.

Čili, Such Pretty Forks In The Road v žádném případě není špatná deska. Není ale nijak výjimečná. To vlastně, bráno čistě objektivně, nebyla ani Jagged Little Pill. Ale povedlo se na ní přesně popsat a zachytit dobu, v níž vznikala, a zároveň ji přesáhnout. A to se povede jen výjimečně.