RECENZE: V křehké, osobní hudbě našla Ellie Goulding znovu sama sebe

Odkrojit z nové desky zpěvačky Ellie Goulding přívažek v podobě písniček, které nazpívalo její „alter ego“, byla by to soudržnější a výmluvnější kolekce. Takhle je to lehce nadprůměrná popová deska.

Na svém albu Brightest Blue britská zpěvačka Ellie Goulding vyjadřuje, co skutečně cítí. Škoda, že to platí jen o jeho první části.

Ellie Goulding, druhdy velká popová naděje, která uspěla v prestižní anketě BBC Sound of 2010 a obdržela Cenu kritiků na Brit Awards, se postupem let tak trochu ztratila sama sobě. Utopila se v záplavě producentů, kteří ji nutili k příliš uniformnímu zvuku. Na nové desce Brightest Blue se pokorně vrací k subtilnějším písničkám a „začíná znovu“, jak se vyznává v úvodní skladbě Start.

Brightest Blue

60 %

Ellie Goulding

Deska je rozdělená na dvě části, přičemž první je zcela v Elliině režii. Tohle je hudba, kterou skutečně cítí. Žádné globalizované hity pro masy, ale osobní, křehké a průzračné skladby. Chytlavé, samozřejmě, pohybuje se totiž stále v intencích rádiového popu, ale už se tak halasně nederou do popředí.

Druhou část tvoří singly vydané v letech 2018–2020 a zpěvačka o nich hovoří tak, že nejsou jejím dílem, ale výsledkem práce jejího alter ega. Rázem je to jeden „featuring“ za druhým, celé to zní hitparádově vyšlechtěně, zaměnitelně. Skladeb jako Worry About Me se po rozličných žebříčcích válejí tuny, něco podobného se hraje v každém druhém baru. Ani stopa pro prožitku a intimitě „první části“ alba.