Napsal třaskavou neautorizovanou monografii o životě a díle spisovatele Milana Kundery. Pracoval na ní čtyři roky, stovky hodin proseděl v knihovnách a archivech, četl dokumenty i vše, co od Kundery vyšlo, setkal se s desítkami pamětníků. A výsledkem je bezmála 900 stran, z nichž Kundera vychází jako velký autor, ale nikoliv velký člověk.
Vaše kniha vyvolala velkou bouři, našlo se hned několik lidí, kteří Milana Kunderu brání. Čtete jejich příspěvky?
Tu debatu nesleduju soustavně, tady v Berlíně (kde v současnosti žije, pozn. red.) se o tom nemusím neustále bavit u piva, ale občas se ke mně něco dostane. Úplně žasnu, jakými manipulátory jsou někteří autoři, kteří mně vytýkají manipulativnost. Několik z nich dokonce i po údajném přečtení mé knihy zpochybňuje, že by si Kundera v exilu vytvořil svůj alternativní životopis. Přitom o tomhle není nejmenší pochyby. Tvrdil třeba, že byl vyhozený ze studií, což je lež. Že se živil manuálně jako dělník – další lež. Dále prý v mládí objížděl republiku s jazz bandem, kde hrál na trubku a na piano. Totéž tvrdil i Philipu Rothovi, který s ním v té době dělal rozhovor.
Rothovi mimo jiné namluvil, že byl v Československu až do vydání Žertu zcela neznámý. On, který byl v pětadvaceti letech nominovaný na Státní cenu za literaturu za básnickou sbírku Poslední máj? On, který byl jedním z nejmladších laureátů ceny Klementa Gottwalda a zahajoval spisovatelské sjezdy? Kundera si prostě na Západě vytvořil novou marketingovou minulost, ke svým angažovaným básním a článkům se nehlásí, úplně vygumoval svoji stalinistickou minulost... Není divu, že když toto překrucování historie Roth později prokoukl, jeho vztah ke Kunderovi ochladl.
