„My pluli dál a dál v zelené lesy, kde vlnka s vlnkou slaví své plesy. My pluli dál a dál v zelený háj, my pluli dál a dál v neznámý kraj.“ (Marie Medková)
„Střet dvou světů, které dělí jen sklo u automobilu. Stačí se jen na chvíli zasnít a žít život toho druhého.“ (Václava Šebová)
„Z OČÍ DO OČÍ. Opovážlivá návštěva v revíru tygra. Přijde následně přijetí, zkoumavé vzájemné sblížení či útěk? Každopádně za ten pohled zblízka takový zážitek plný neočekávaných emocí určitě stál.“ (Kateřina Škopková)
„Pronásledovala mě asi dva měsíce. Byla to snoubenka průvodce, kterého jsme po přistěhování do města dostali. Živila se jako fotografka, a tak se vždycky schovala za čočkou svého fotoaparátu. Člověk ale pozná, kdy je sledován. Jednoho dne mě průvodce požádal, abych jí domů donesla nějaké dokumenty. Její matka mě pustila dovnitř a já jsem vešla do jejího pokoje. To, co jsem viděla, na to do smrti nezapomenu. Právě dotiskla, její pokoj byl celý pokryt mými fotografiemi. Bylo to jako z filmu, kde jsem celou dobu hrála hlavní roli, aniž jsem si toho byla vědoma. Začala plakat. Omlouvat se. Nevzpomínám si, že bych někdy potom viděla někoho tak bezmocného. „Já k mužům necítím zášť, jen mi nic neříkají. Nech mi ty fotky jako svatební dar a už o tom nikdy nemluvme, prosím!“ Otřela si slzy, sbalila si fotky a utíkala pryč.“ (Aja Horáčková)
„Tak teď ještě EKG, oční, ušní a pak už hurá na oběd.“ (Jaroslav Bouda)
„Uprostřed Prahy, kde donedávna turisté obdivovali historické budovy, upomínkové předměty a mimořádnou gastronomii, otevřela známá síť center thajských masáží nové centrum. V něm miniaturní rybičky nejen, že okusují zbytky kůže na vašich chodidlech, ale i na zbytku těla. Výloha je viditelná přímo ze Staroměstského náměstí a doplňuje tak krásné panoráma čítající Mariánský sloup, tradiční umění Salvatora Dalího a stánek s trdelníky. Na fotografii právě probíhá preventivní kontrola rybiček, zájemci o neobvyklou masáž mohou samozřejmě provést ponor bez dýchacího zařízení a ochranného oděvu.“ (Vojtěch Roupa)
„V souboji dvou světů - života a smrti, bojuje posledních devět přeživších, aby smrt nezvítězila.“ (Adam Škamrala)
„Yaya Toure žije v malé vesnici na Pobřeží slonoviny. Píše se rok 1990, kdy je mu 7 let. Od malinka je posedlý fotbalem a jeho ambice míří na ty nejvyšší soutěže. Ostatní vesničané se posmívají jeho chuti dosáhnout něčeho tak výjimečného. Mnohem později v roce 2009 hraje v Barceloně ve finále Ligy mistrů a všichni z rodné vesnice si nakupují televize, aby mohli sledovat jeho výkon. Výsměch se proměnil v hrdost na svého reprezentanta.“ (Richard Gažo)
„Mami, koukej co už umím. Musím trénovat, víš. Abych se dostal na to mistrovství ve fotbale a mohl tě vzít sebou na obrovský stadion. Dokážu to, vím to!“ (Milan Svoboda)
„Krása, radost i poezie sportu. Záludnosti a také vůle po vítězství nad sebou samým, nad soupeři, přírodou a fyzikou... Společně i díky fanouškům od malých po velké všude na světě.“ (Zoltán Kalavský)
Snímky oceněné v soutěži World Press Photo |
Kromě oceněných prací v soutěži World Press Photo jsou k vidění i fotografie tuzemských reportérů, kteří zachycovali průběh koronavirové krize v Česku. Jsou mezi nimi i čtyři fotografové společnosti MAFRA.
Výstava „Koronavirus – Život v nouzovém stavu“ |
Obě výstavy se konají v prostorách Staroměstské radnice v Praze a k vidění jsou do 28. června.
