Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvStát podle Kocourka zbytečně vyvolává v lidech paniku. „Slyšíte to pořád: Neshromažďujte se, noste roušky, nikam nechoďte... A lidé pak mají strach. A budou mít možná obavy chodit v budoucnu na naše představení. Takže netušíme, zda se k nám, do divadel, budou lidé vůbec vracet.“
Do prázdnin hrát nebudeme
„Bohužel už teď je jasné, že do prázdnin hrát nezačneme. Restrikce, podle kterých bychom se museli řídit, jsou ekonomicky neúnosné,“ myslí si Kocourek. „Na jejich základě bychom mohli obsadit v Divadle Kalich jen 130 míst a to je pro nás likvidační.“
„Další naše scény jsou na tom podobně. Tedy jak Divadlo Palace, tak Komorní Kalich. Podmínky jsme v úterý probírali na videokonferenci s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem. Věřili jsme a doufali, že se dozvíme nějakou novou uklidňující informaci. Ale projednané podmínky jsou pro nás neakceptovatelné.“
„Původně jsme předpokládali, že by opatření rozvolněna být mohla,“ pokračuje majitel divadla. „Jednalo se o omezení do 500 lidí, ale dnes jsme dostali informaci, že do 8. června to bude 300 lidí, do konce června tedy těch avizovaných 500 lidí, ale bohužel se stejnými a pro nás nepříznivými pravidly.“
Ministerstvo zdravotnictví má na svých stránkách přesně popsané zásady, jak mají během restriktivních opatření divadla fungovat. Podle nich tam musí být uvolněná každá druhá řada. Povolených sto lidí do sálu dostane jenom ten, kdo má kapacitu 300 míst. „S podmínkami, které jsme stanovili, se využije jenom třetinu sálu,“ píše se na webu ministerstva. „Když sedí dvojice, tak kolem ní, před ní a vedle ní nikdo nebude sedět.“
„Ani když se povolí 500 lidí na jednu akci, uvedená pravidla zůstanou stejná. Takže pro nás to nemá žádné východisko.“ Představení se tak podle Michala Kocourka Divadlu Kalich nevyplatí.
„Abychom byli na nule, tedy mohli hrát, zaplatit techniku, herce a nájmy, tak bychom v Kalichu potřebovali mít obsazených 250 až 300 míst. A to se za stanovených podmínek nesplní.“
Obchodní centra přitom praskají ve švech
„Už dva měsíce je to stále stejné. Čekali jsme na pozitivní zprávu už v souvislosti s tím, že se otevřela obchodní centra,“ navazuje Kocourek. „Vždyť koncentrace lidí v nich je obrovská. Když si vezmu, že Ikea pojme najednou 1 300 lidí a my nemůžeme hrát pro 300 diváků? Prostě tomuhle nerozumíme.“
„Už na začátku krize jsme žádali ministerstvo kultury o dialog, abychom mohli společně postupovat. Samozřejmě víme, že musíme chránit zdraví spoluobčanů, ale ne všechny kroky jsou logické. A ani jednou se nás nikdo nezeptal, jak by nám to vyhovovalo. Pokaždé přijde pouze rozhodnutí, nad kterým kroutíme hlavou.“
„S panem ministrem Zaorálkem jsme v úterý hovořili o letních scénách,“ říká Kocourek. „K jednání si přizval epidemiologa Rastislava Maďara, který nám objasnil své důvody, proč jsou rozhodnutí právě taková. Ale opět jsme ho nedokázali přesvědčit, aby rozhodl v náš prospěch.“
Letní scéna má podle Kocourka jinou kapacitu. „Ministerstvo kultury tvrdí, že by od začátku prázdnin mohly být umožněny akce až do 1 500 lidí. Pan Maďar nám ale řekl, že to bude maximálně 1 000 lidí. My bychom prostě strašně rádi vytvořili nějaký model, který by nám pomohl přežít, ale všechno se příliš rychle mění.“
Letní scéna zřejmě bude
Pokud se nic nezmění, Divadlo Kalich i letos spustí svou letní scénu pod žižkovskou televizní věží. „V úterý jsme k tomu měli poradu a vypadá to, že alespoň některá představení bychom mohli hrát. Ale záleží teď na vstřícnosti herců i dalších lidí. Počítáme s kapacitou 230 diváků, což je třetina oproti běžnému stavu.“
„Ano, teď je jakási vůle s námi jednat,“ myslí si majitel Kalichu. „Ale nevím, jestli je to jenom na oko, nebo je to opravdové. Kompromisy se dají dělat pouze dialogem. My jsme měli podobné jednání jako v úterý poprvé až před čtrnácti dny. Ale podle nás k nim mělo dojít hned na začátku, v březnu.“
„Jistě, nikdo tehdy nevěděl, jak se bude situace vyvíjet, kolik lidí se nakazí, kolik zemře. Ale podle mě měly být vytvořeny jasně dané scénáře. Tedy za nejhorší situace to bude takto... A když se situace zlepší, bude to zase takto... Uvědomte si, že hazardujeme s přízní našich diváků.“
„S diváky se samozřejmě snažíme komunikovat. Říkáme jim, že do konce června hrát nebudeme, že letní scény jsou nejisté, přesouváme vše na září. Ale ani to nám nikdo nezaručí. My prostě nevíme, zda vůbec budeme hrát. Co když přijde druhá vlna? A doteď neexistuje žádný scénář ani na to.“
Podle Kocourka není stávající situace likvidační pouze pro samotná divadla. „Platí to pro řadu navazujících profesí v tomto segmentu. A to jsou tisíce a tisíce lidí: herci, technici, maskérky, garderobiérky, zpěváci. Ti všichni už dneska melou z posledního.“
Pomoc od státu? Zatím nic
Majitel Kalichu tvrdí, že situace soukromých divadel je kritická. „Denně naše divadlo prodělává 80 až 90 tisíc korun. Takže když to spočítám za celou dobu krize, je to zhruba 7 milionů.“
Podle Michala Kocourka byla zpočátku koronavirové krize povzbuzující vlna solidarity diváků s pracovníky v divadlech. „To ale bylo jen prvních 14 dnů. Šlo o společenskou euforii. Ale poslední měsíc to opadlo. Už to nefunguje, nikoho to nezajímá. Každý chce být venku, chce se věnovat své rodině a hledá, jak se rozveselit.“
Navíc teď podle majitele Kalichu lidem začínají chybět peníze. Žádat diváky o vyšší vstupné by prý bylo nemorální. „Peníze lidem ubývají. Podívejte se, jak živoří, jak roste nezaměstnanost. To by pro mě bylo nepřijatelné o něco takového žádat.“
„Za celých 30 let, co podnikám v téhle branži, jsem od státu nedostal ani korunu. Teď bychom chtěli stát, ministra kultury, pouze poprosit o to, abychom mohli přežít. Jsme ale neustále odstrkováni do soukromého byznysu.“
„Snaží se nás spíš propojit s ministerstvem průmyslu, s těmi všemi programy Antivirus a Covid, do nichž se nejsme schopni vejít, a to ani tím, že bychom si vzali půjčku od banky, protože ta nám byla okamžitě odmítnuta. O kurzarbeit jsme požádali, ale zatím jsme neobdrželi žádnou odpověď. Navíc až na výjimky všichni u nás pracují jako OSVČ.“
„Pokud vím, tak pomoc od státu pro OSVČ zatím dostala zhruba polovina našich pracovníků,“ tvrdí Kocourek. „Každý měsíc vyplácím zhruba 600 lidí. Dělali jsme si průzkum, kolik z nich peníze dostalo, a bylo to zhruba 50 procent.“
Odklad nájmu by pro divadlo byl podle Kocourka nevýhodný, protože by neuhrazené částky muselo stejně do konce roku zaplatit. „Něco jiného je návrh, že pokud nám nájemce odpustí 30 procent nájmu, stát nám zaplatí 50 procent a my doplatíme zbytek. Pokud by to prošlo, byla by to pro nás pomoc. Neříkám, že by to všechno vyřešilo, ale pomohlo by to.“
Všude po světě se podle Kocourka podnikání v kultuře podporuje, protože přináší do státní pokladny velké množství peněz. „V ČR přináší soukromý kulturní sektor do státní kasy 50 miliard korun, neziskový kulturní sektor 5 miliard. Přitom neziskový sektor stát stojí další miliardy, zatímco my, soukromníci, nestojíme zemi ani korunu.“
De minimis jako podpora?
Ideální formou podpory by podle Kocourka mohl být systém de minimis. „To funguje celoevropsky. Je to dotace na vstupenku. Tedy divadlo, které prokáže svou životnost po dobu tří let, má právo dosáhnout na příspěvek 200 tisíc eur, tedy 5 milionů korun, na tři roky. Ale musí prokázat osmdesátiprocentní vyprodanost. Když ji má menší, příspěvek bude nižší.“
„To by mohla být jen almužnička v celé sumě peněz, které se vydávají na neziskové organizace. Ale hodně by pomohla v tom, abychom mohli zaplatit alespoň nájmy, techniku. To by nebyly peníze pro nás jako majitele. Nikdy jsme nežádali o ušlé zisky, jen o tento druh existenční pomoci, když nám stát nepovolil provozovat činnost.“
Michal Kocourek v rozhovoru po Skypu vzpomínal i na první pocity, které se mu honily hlavou po uzavření divadel v polovině března, a mluvil i o sporech svého kolegy Oldřicha Lichtenberga s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem.
