Novinku Vejšlap, kterou chtěl Ungelt původně uvést v druhé polovině března, napsal britský dramatik Peter Quilter. Tedy autor populárních her Je úchvatná! a Judy, podle kterých mimo jiné vznikly i snímky s Meryl Streepovou (Božská Florence) a nově s Renée Zellwegerovou (Judy), jež za hlavní roli dostala v únoru Oscara.
Jak se stalo, že jeho nejnovější hru měla ve světové premiéře uvést právě malá pražská scéna? „Když Peter Quilter loni přijel na premiéru své hry, kterou pro nás upravil (Trhni si, otče!), do Ungeltu se zamiloval. Okamžitě u nás zdomácněl. Viděl první premiéru, druhou a pak neplánovaně šel i na první reprízu. Tehdy mi taky předal svůj právě dokončený text Vejšlap s tím, že by si přál, abychom ho ve světové premiéře uvedli právě my, a abych ho zase režíroval já,“ popisuje dramaturg divadla a režisér Pavel Ondruch.
„Přiznám se, že jsem se pýřil radostí a pýřím se vlastně pořád. Je to pocta. Chtěl tehdy, abych si hru přečetl ještě ten večer a druhý den po cestě na letiště mu řekl, co si o ní myslím,“ popisuje Ondruch.
Quilterova nová hra zachycuje počínající krizi středního věku. „Téma krásně prohlubovalo komediální konverzační formu, kterou Quilter tak ovládá. Jeho žánrové vrávorání mezi komedií a dramatem Ungeltu už léta strašně sluší, takže jsme se Milanem Heinem záhy rozhodli, že Vejšlap do repertoáru nasadíme,“ vysvětluje Ondruch, jak se stalo, že Ungelt poprvé za svou pětadvacetiletou historii bude současně hrát hned tři hry jednoho autora (4000 dnů, Trhni si, otče! a Vejšlap).
V novince se měla objevit trojice herců Petr Stach, Martin Písařík a Jan Holík. Z premiéry 21. března ovšem ze známých důvodů sešlo, zkoušení musel Ungelt přerušit těsně před generálkovým týdnem. Herci se tak nyní s režisérem scházejí netypicky na Skypu.
„Popravdě řečeno, ono se tomu moc zkoušení říkat nedá. Je to spíš jediná možnost, jak už z velké části připravenou inscenaci „udržet“ v takové kondici, aby se mohla nasadit do repertoáru hned, jak to bude možné,“ vysvětluje Ondruch.
„Inscenaci jsme v tu chvíli už naštěstí měli postavenou. Chyběla jen závěrečná tečka, v níž by se vše zafixovalo a propojilo v jeden celek. Tato závěrečná tečka je ale mimořádně důležitá, bez ní se snadno a rychle vše vykouří z hlavy. Byl jsem proto nadšený, když sami herci přišli s nápadem spojit se alespoň po internetu,“ dodává režisér.
„Taková on-line zkouška sice neumožňuje nic jiného, než zopakovat si společně text, ale i to je v současné situaci cenné. Naštěstí Vejšlap je konverzační komedie, jejíž hlavní síla spočívá ve zběsile svištícím trialogu. Tudíž jsme i během normálního zkoušení hodně času strávili čtením a důslednou prací s textem. Společná on-line zkouška nám dovolila se k této fázi vrátit a navázat na ni,“ popisuje Ondruch a dodává, že podobný způsob zkoušení se brzy vyčerpá a po dvou on-line sezeních už žádné další neplánuje.
„Nevýhod je celá řada. Ale nejde ani tak o to, že takové zkoušení vylučuje práci s prostorem a situací, to je zjevné. Nejde ani o technické komplikace s rozcházejícím se zvukem a obrazem, nebo o výpadky spojení. Ostatně technické obtíže můžou mít i výhody: donutí vás zbystřit a ještě více se soustředit na partnerovy repliky, neboť na nekvalitní trochu zpožděnou obrazovou složku hovoru se spoléhat nelze,“ přibližuje úskalí Ondruch.
„Největší problém spočívá v tom, že takové zkoušení je z mého pohledu v přímém rozporu s podstatou divadla. Divadlo má ve svém DNA zakódován živý kontakt - jak mezi tvůrci, tak pak i mezi herci a diváky, bez něho je všechno jen náhražka, bez něho není divadlo divadlem,“ podtrhuje režisér. V Ungeltu tak věří, že na odloženou světovou premiéru Vejšlapu brzy dojde.
