RECENZE: Netflix připomíná, že zavražděné prostitutky měly i rodiny

Podle skutečné události. Tři slova, která filmovým i seriálovým příběhům dodávají na atraktivitě a v divácích budí zvědavost. Obzvlášť pokud jde o zločin. V případě nového filmu Ztracené dívky, který v březnu uvedl Netflix, dokonce o zločin nevyjasněný.

Z filmu Lost Girls (2020) | foto: Netflix

Američanku Mari Gilbertovou potkala noční můra každého rodiče. Ještě odpoledne se těšila, až se svými třemi dcerami povečeří po delší době u společného stolu, nejstarší z nich, Shannan, k němu však už nikdy neusedla. Stala se obětí doposud nepolapeného sériové vraha z Long Islandu, kterému americká média propůjčila zkratku LISK (Long Island Serial Killer).

Dokumentaristka Liz Garbusová ve svém hraném debutu otevírá případ minimálně deseti násilných vražd, které se odehrály v okolí silnice Ocean Parkway v New Yorku v průběhu asi dvaceti let. Oběťmi byly především prostitutky, ve filmu označované jako sexuální pracovnice. Čtyři z nich, jejichž těla se našla během pátrání po Shannan Gilbertové, své služby nabízely na internetovém inzerčním serveru Craigslist. Mari tušila, jakým způsobem si dcera vydělává, peníze si však od ní kvůli finanční tísni sama půjčovala. 

Ztracené dívky režisérka pojala jako příběh matky bojující o spravedlnost v policejním systému, který vraždy prostitutek nepovažuje za dostatečný důvod k akci. Odpověď na otázku, proč sáhla po postavě Gilbertové, je jednoduchá - jako jedna z mála pozůstalých vytrvala a donutila policii jednat.

Herečka Amy Ryanová pojala Mari jako těžko prostupnou postavu, ke které si neumí najít cestu ani její vlastní děti, natož divák. Shannon poslala kvůli bipolární poruše ve dvanácti letech do pěstounské péče a mateřskou vřelostí neoplývá, ani když přijde na výchovu mladších dvou dcer.

Ryanová, držitelka jedné nominace na Oscara, proto musí spoléhat hlavně na činy Gilbertové, nikoliv slova. Naštěstí se jí to daří. Chybějící emoce proto hbitě, bohužel trochu prvoplánovitě, zastupuje tísnivá estetika mnohdy jinak slunného Long Islandu.

Opatrněji mohla Garbusová pracovat s tempem. Film postrádá ono úmorné čekání rodiče na pravdu, úlevu i neochromitelnou bolest. Vybudovat napětí se režisérce daří až ve finálních scénách, a to je bohužel u tohoto žánru příliš pozdě. Přitom zvolila ideální stopáž devadesáti minut.

Scenáristovi Michael Werwiemu budiž připsáno k dobru, že se rozhodl zločin zesrozumitelnit i pro neamerické diváky, což je pro autora vždy složité rozhodnutí, když v domovině příběh znají a za hranicemi ne. Přesto však mohl o něco více pozornosti věnovat rodině Gilbertových, než slepému pobíhání hrdinky mezi policií a údajným vrahem. S čímž navíc museli tvůrci pracovat velmi opatrně, nutno mít na paměti, že všichni jsou pouhými podezřelými.

Ztracené dívky

60 %

USA, 2020, 95 min

Režie: Liz Garbus

Scénář: Robert Kolker, Michael Werwie

Hrají: Thomasin McKenzie, Amy Ryan, Gabriel Byrne, Dean Winters

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 57 %

IMDb: 6.2

Kam se tvůrci i Netflix Ztracenými dívkami staví, je jasné, sám film je odpovědí. Důstojnou a poctivou. Mari Gilbertová za objasnění vraždy už sama bojovat nemůže, v roce 2016 tragicky zemřela, poté co ji její schizofrenní dcera pobodala. 

Zdali však filmová připomínka hrůzných zločinů posune jejich objasnění někam dál, je více než pochybné. Prozatím vyšetřovatelé reagovali jen tiskovou konferencí. Před pár týdny oznámili, že v oblasti byl objeven kožený pásek s iniciály WH nebo HM, jenž s případem souvisí.