RECENZE: Morrissey je opět jedinečný, nezaměnitelný, smutný i euforický

Geniální textař, uhrančivý zpěvák, morous, podivín, věčný panic. Morrissey. Ikona britského nezávislého popu. Člověk, který zachraňuje lidská srdce od všednosti.

Když mu složíte hold, že vám svými písničkami zachránil život, odvětí: „Já nerad“. Morrissey je radikál, zásadně říká do očí pravdu, nejen prostřednictvím svých písniček. Je-li v místnosti někdo, kdo pojídá maso, Moz (jak se mu přezdívá), ostentativně odchází. Je sarkastický, nekompromisní, jízlivý, upřímný, něžný, občas ale i nesnesitelný.

Je to kultovní zpěvák. Drsní Mexikánci, které byste opravdu nechtěli potkat v tmavém průjezdu, při jeho písničkách pláčou a na kůži mají vytetované úryvky jeho textů.

Kapela The Smiths, kterou v 80. letech založil společně s brilantním kytaristou a výtečným skladatelem Johnnym Marrem, změnila život mnoha nejen britským fanouškům. Byla to skupina, jakých se rodí tak málo, že jste si ji hýčkali jako poklad. Jejich deska The Queen Is Dead z roku 1986 je pro mnohé nejlepším albem všech dob.

Těžko po tomto úvodu čekat cokoliv na způsob objektivity, byť se o to pisatel těchto řádků, jinak skalní Morrisseyho obdivovatel, občas snaží. Ale fakt je ten, že Morrissey nikdy nevydal vyloženě mizernou desku, a i když mu na sólové dráze po rozpadu The Smiths tak silný hudební partner, jako byl Johnny Marr, občas bolestně chyběl, stále je poslech jeho desek svátek. Nejinak je tomu i v případě novinky I Am Not A Dog On A Chain.

Morrissey se nijak zásadně nevyvíjí, ale proč by to dělal? Jeho doménou jsou klenuté pop/rockové písničky s výraznými táhlými refrény, na míru ušité jeho naříkavému hlasu a pálivým textům. Záleží vždy na tom, kolik nosných melodií se Mozovi a jeho spolupracovníkům podaří na album umístit. Na I Am Not A Dog On A Chain se ponejvíce činil kytarista Jesse Tobias, je autorem hudby k sedmi skladbám z jedenácti. Nejvíc se mu zadařilo u krásně tklivé a křišťálově čisté What Kind Of People Live In These Houses, což je věc, v níž ozvěny The Smiths zaznívají nejsilněji.

Skvělá je ale hned úvodní Jim Jim Falls nebo Knockabout World. Koketérie s rockabilly, které byly slyšet na starších Morrisseyho sólovkách, jsou pryč, novinka je pevně usazena v křesle nostalgie. Moz kašle na jakékoliv trendy, dělá hudbu, která vyvěrá z jeho srdce, a je to opět zážitek. Písničky jako Darling, I Hug A Pillow a další jsou prostě nádherné, máte při nich chuť ho obejmout, utěšit ho, prostě udělat pro něj něco pěkného. Už za to, co on kdy udělal pro vás. I když se za to, jak víme, omlouvá.

I Am Not A Dog On A Chain

90 %

Morrissey

Morrisseyho vnitřní svět je komplikovaný, s tím okolním komunikuje takřka výlučně prostřednictvím sarkastických výroků a notně kontroverzních prohlášení, které nejsou mnohdy po chuti ani jeho milovníkům. V textech je to ale skutečný Morrissey. Možná... třeba taky ne.

„Většina zpěváků, když vyjdou na pódium, stávají se někým jiným. A když pak po koncertě slezou, jsou to zase oni. U mě je to naopak. V soukromí jsem někým jiným, a když zpívám lidem, jsem to opravdu já. Možná ale neskutečný já, kdo ví,“ prohlásil před lety v televizním dokumentu mapujícím dráhu The Smiths. A pak se v tom vyznejte...