Valnou část totiž tvoří pořady archivního typu, ozvláštněné pouze návratem hlasatelek. Jejich polidšťující důvěryhodnost a laskavost ovšem pokazily hned v prvních minutách prvního dne technické výpadky, kvůli nimž se ve zrychleném posunu stala z premiéry málem groteska.
Vedle lekcí jógy následoval výběr zpráv, kde se jako všude jinde opět řešily hlavně roušky, navíc se zbytečnými „akčními“ vstupy přes internetové spojení, jestliže v něm zazní pouze stejně obecné rady, jaké lze sdělit ze studia.
Ani časté odkazy na webové adresy, kde si objednat dovoz jídla, asi nebudou pro danou cílovou skupinu to pravé, ne každý penzista brouzdá po síti a pokud ano, zase návod nepotřebuje. Opravdu k nezaplacení pak byla rada, že hlavní je mít dobrou náladu, zabavit se ručními pracemi a často si telefonovat.
Mimo živé vstupy jde o program plný nostalgických konzerv, kde se střídají Eliška a její rod, Karel Gott, Karel Štědrý, Nemocnice na kraji města, Televarieté či Rozpaky kuchaře Svatopluka.
Ani vlídný úvod „Pohodlně se usaďte a vydejte se s pořadem O poklad Anežky české na Křivoklát“ nic nemění na tom, že se vysílá prostě retro; naštěstí hlasatelky už „nenastavují zrcadlo“.
Troje zprávy během dne, ve kterých senioři opakovaně vyslechli, že vláda stále ještě zasedá, završili dva hosté, vítězka pořadu Peče celá země a sběratel starých rozhlasových přijímačů. Zkrátka Život na třetí, jak si novinka s kýčovitým logem včetně pejska a kočičky říká, je magazín jako každý jiný, od Loskutáka přes Receptář po Sama doma.
Jistě si zaslouží uznání, jak rychle dovedla ČT nový kanál spustit, nicméně otázkou zůstává, pro koho je vlastně určen. Na Elišku a její rod se rádi podívají i mladší, zatímco dříve narozeným může umělá selekce právě nyní naopak vadit. Jak zaznělo od blízké seniorky: „Já nechci naladit ČT3, já se chci dívat s ostatními. Abych zapomněla, jak jsem stará.“
