Text současného francouzského režiséra a herce Vincenta Macaigneho inscenuje režisér Jan Mikulášek. Konkrétní stát či vládu, které by se zrcadlily v oné „neznámé zemi“, prý divákovi nenabídne.
„Z narážek v textu vytušíme, že se děj pravděpodobně odehrává ve zdevastovaných prostorách OSN, ale v naší scénografii nejsme takto konkrétní,“ vysvětluje režisér, který už na naší první scéně režíroval Spalovače mrtvol, Kouzelnou zemi a především velice vydařenou Maryšu.
Text francouzského vrstevníka jej oslovil obrovskou energií a naléhavostí. „Spíše než o klasické drama jde o zoufalý řev plný hněvu a výčitek, rozdělený mezi více postav,“ upřesňuje Mikulášek. „Macaigne s lehkostí střídá žánry, odkazy na mýty a legendy suverénně kombinuje s popkulturními citacemi, jazyk hry je proměnlivý a hutný,“ láká diváky.
Ač hra Stát jsem já necílí nějak konkrétně, dá se chápat jako kritika dnešní doby. „Autor se vysmívá populismu, lidské hlouposti a naivitě, víře v pokrok,“ vyjmenovává režisér.
„Naznačuje obrovské mezigenerační napětí v dnešní společnosti, ukazuje, jak moc deformuje charakter. Jádrem jeho kritiky je svět, jehož jedinou funkcí se stala zábavnost. A tuto kritiku zprostředkuje velice zábavným způsobem,“ podtrhuje. Skoro každá replika by se prý dala vztáhnout na dnešní poměry u nás. „Rétorika politiků v textu velice silně připomíná veřejné projevy našich státníků,“ poukazuje Mikulášek.
I přes zdánlivě pochmurné vyhlídky však nabízí nejnovější inscenace první scény východiska. „Čekání na nové proroky a spasitele lidstva nemá význam. Takto strávený čas bychom měli využít smysluplnějším způsobem,“ uvažuje Mikulášek nad Macaignovým odkazem.
Do novinky obsadil Pavla Baťka, Annu Fialovou, Roberta Mikluše či Petra Vančuru. David Matásek si zahraje krále, Zuzana Stivínová dvouroli uklízečky a novinářky. Scénu nachystal Mikuláškův dlouholetý spolupracovník Marek Cpin. Po čtvrteční a páteční premiéře se Stát jsem já hraje 26. března.
