Přebírám veslo, hlásí Hybnerová. V Poluninově Snowshow hrál i tatínek Boris

Je to pro mou osobní radost. Tak Vanda Hybnerová popisuje účast v Snowshow mima Slavy Polunina, kde před lety hrál už její tatínek Boris Hybner. Slavná show nyní míří do Prahy.

Legenda světové klaunérie, ruský mim Slava Polunin, obsadí od 4. do 8. března pražskou Hybernii se svou Snowshow. V kusu, který se už objevil i na Broadwayi, si nejspíš zahraje i Vanda Hybnerová. Obsazení vedlejších rolí totiž určí kostky až těsně před začátkem. I přes tuto nejistotu má účast pro herečku silný osobní význam.

Jde o stejné představení, ve kterém před lety hrál váš tatínek Boris Hybner?
Je to ta samá show, tento název nese už třicet let. Obsazení se však střídá a i samotné představení se mění tím, jak Slava stárne a sbírá zkušenosti. Když jsem ho před třiceti lety viděla jako čtyřicátníka, vypadalo to jinak než nyní, když je mu sedmdesát. Kvalita roste.

Proč jste si tolik přála zahrát si v Snowshow?
Je to pro moji osobní radost, nejde o žádnou divadelní prestiž. Když jsem Slavu před třiceti lety poprvé viděla u nás, tehdy to bylo v putovní Karavaně míru se skupinou Liceději, chtěla jsem studovat v jeho klaunské škole v Leningradě. Současně mne však přijali na DAMU a rozhodla jsem se zůstat tady. Slava krátce potom emigroval do Paříže a ostatní klauni z Liceději skončili v Cirque du Soleil, Las Vegas či roztroušení různě po světě. A Slava poté vytvořil Snowshow.

Kde vystupoval i váš tatínek.
Táta pak se Slavou absolvoval mnoho sezon; hráli v Mexiku, Austrálii, v těch nejkrásnějších evropských městech a já se na ta představení jezdila dívat. Je to pro mne takové předání vesla, táta říkal, že až on nebude moci, vezmu to za něj. A právě tím, že nyní tohle představení přijede do Prahy na osm repríz, se to může stát. Proto jsem Slavu zkontaktovala a ani jsem si o to nemusela říkat.

Kdy se Boris Hybner a Slava Polunin poprvé potkali?
Když koncem šedesátých let udělal můj táta se Ctiborem Turbou představení Harakiri, bylo Slavovi pod dvacet a tohle představení v Praze viděl. Následně pak poznal i klaunské umění Leonida Jengibarova a tyhle dva momenty byly jedním z důvodů, proč on sám s klaunským uměním začal. A když se pak stal daleko slavnějším než můj táta, zavolal mu s nabídkou, aby s ním ve Snowshow hrál. Byl to od Slavy projev vděku, táta byl jeho první vzor.

O čem Snowshow vlastně vypráví?
Nemá to děj, diváci sledují zvláštní putování žlutého klauna, který má okolo sebe skupinu dalších zelených klaunů. Je to fantastická, snová show. Asi jako když si představíte, co se děje v hlavě malému dítěti, když si začne kreslit. Emocionální nářez, který brnká na city. Divákům se střídá smích a pláč. Představení jsem viděla několikrát a bavilo mne dívat se do tváří publika. Dospělí se tváří jako malé děti. Slava ostatně v anotaci k Snowshow píše, co pro něj znamená, když každý večer hraje pro tisíc lidí a oni se smějí. Sama tenhle druh adrenalinu dobře znám, dělat lidi na chvilku šťastnými je návykové.

Máte klauniády raději než klasické činoherní herectví, nebo je to spíš příjemná změna?
Takhle se to nedá vůbec říci. Ta práce a způsob vidění světa jsou úplně odlišné od klasické činohry, kde se pracuje se slovem. Já jsem se nikdy žádnému uměleckému směru nebránila, naopak mne bavilo přijímat všechny výzvy. Ale protože jsem vyrostla jako dcera klauna a pantomimu jsem už na střední škole studovala, je mi pohybové vyjadřování daleko bližší. 

Slava Polunin o vystoupení v Praze

Co je to za představení, se kterým míříte do Česka?
To lze jen velice těžko vyjádřit slovy. Představení je speciálně udělané tak, abychom jím sdělili to, co nám utíká od slov. Je to především o atmosféře, o úsměvu. Jako motýl, který právě proletěl kolem vás. Současně velice něžné a ve stejnou dobu i epické. Celý svět jako by se změnil v démona, s nímž jste o samotě. Zároveň je to bezpečná komedie i tragický osud. Babičky pláčí, děti si hrají a mládež chce vyskočit na scénu.

Dá se vypíchnout nějaká zajímavost?
Nejdůležitější je, že člověk, který tohle představení navštívil, si najednou vzpomněl na své dětství a svoje dětské sny. S touto show se tak chce znovu vrátit do dětství a podívat se na své sny. Na několik hodin se tak každý vrátí do doby, kdy byl dítětem.

Pro koho je přestavení určené?
Pro všechny. I pro dospělé, kteří se prostě zase na chvíli stanou dětmi.

Jaká byla spolupráce s Borisem Hybnerem?
Měl jsem takovou myšlenku vybrat z každé země nejlepšího klauna. Právě proto Bolek Polívka a Boris Hybner. Spolupracovali se mnou na několika projektech a vždycky to bylo fantastické. S Borisem jsme projeli Austrálii, Mexiko, Čínu... Hrál se mnou i v tomto představení, kde měl krásnou roli.

Tomáš Ježek, iDNES.tv