Francouzku k sepsání knihy inspirovala návštěva indického Fatehpur Sikrí. Města z 16. století, jen pár desítek kilometrů od milionové Agry, kde najednou utichl všechen ruch, tak typický pro tamní kulturu.
„Představovala jsem si dávné obyvatele jeho zdí: osvíceného zakladatele Akbara, jak na rozlehlém nádvoří hovoří s jezuity, ženy z harému, které na balkoně pozorují slábnoucí sluneční paprsky,“ píše v úvodu. Začala proto pátrat. V rodné Evropě, Asii, Americe i Africe.
Obálka knihy Atlas ztracených měst
V Egyptě objevila město postavené z čiré lásky a piety – císařem Hadriánem pro jeho zesnulého milence Antinooa. Mladíka, který zemřel, protože chtěl chránit urozeného milence před zlým proroctvím.
V Namibii si naopak připomněla nedávnou historii ztělesněnou ve městě Kolmanskop, které německý kolonizátor pro své účely dotáhl k technické dokonalosti doby, jen aby je urychleně opustil, když došly diamanty.
Na průmyslový boom doplatila i americká města Calico nebo Rhyolite. Kanadský Gagnon z regionu bohatého na železnou rudu dokonce na základě hlasování národního shromáždění nechali po vytěžení smazat z mapy.
Praze je z Atlasu ztracených měst nejblíže německá Prora, nacistické lázně, místo odpočinku pro Hitlerovy důstojníky, kterému se nyní Němci snaží propůjčit novou podobu.
Celkem Aude de Tocqueville zmapovala po celém světě 45 měst a společně s kolegy knize vtiskla příjemnou subtilní podobu. V češtině v překladu Barbory Šůchové ji vydalo nakladatelství 65. pole.
