RECENZE: Malé pikantní vraždy ze salonu krásy si Adler-Olsen vychutnal

Spisovatel a novinář Jussi Adler-Olsen se za pouhou dekádu s trochou nadsázky stal klasikem dánské detektivky. V sérii o kodaňském policejním oddělení Q správně vsadil na porouchané lidské charaktery, nikoliv na archetypálně spravedlivé ochránce zákona, se kterými se čtenáři nemohou ztotožnit.

Spisovatel a novinář Jussi Adler-Olsen | foto: Profimedia.cz

Jeho komisař Carl Morck by si dokázal znepřátelit i nemluvně, život Rose sužují psychické potíže a minulost syrského imigranta Asada byla dlouho obestřena tajemstvím.

O žádném z těchto misfits, jak angličtina označuje společností nepřijímané jedince, však tentokrát Adler-Olsen nepíše. Do útlé stostránkové knihy Malé pikantní vraždy vměstnal dvě oddechové povídky.

Motiv z obálky českého vydání knihy Malé pikantní vraždy

Tu eponymní a zároveň úvodní si důkladně vypiplal. Svoboda psaní, při které se nemusí přílišně soustředit na složitou zápletku a psychologickou hru, povolila uzdy jeho humoru. Ironické poznámky, sarkasmy i parodické prvky dávkuje v rychlém sledu.

Bavit povídka zajisté bude i napodruhé, možná i potřetí. Žánr mu nadsázku dovoluje, příběhu tím nijak neškodí. Vychází přesně z povahy hrdinů i okolností zápletky a to je zásadní. O co tedy vlastně jde? Vcelku obyčejného muže Larse Hvillinga Hansena opustila manželka. Prý je nudný patron a už na něj nemá náladu.

Lars s udivením její náhlé rozhodnutí přijímá a vyhodnocuje, co že je na něm tak silně nezajímavého. Po zevrubné analýze přijde na to, že chyba musí být v jeho zevnějšku. A tak svou vizáž po krátkém spřádání možných pomst (zveřejnit staré fotky na Facebooku, zalít jí kytky kyselinou) svěří do rukou odborníka Jense Sorensena, který lépe slyší na oslovení Francois.

Zkrášlovací procedury promění Larse v atraktivního Michela. Jeho salónové transformace však nejsou nejlevnější, docházejí mu peníze a ví, že na další pomoc kadeřníků, manikérek, kosmetiček a dalších si v nejbližší době těžko vydělá. Spásný nápad mu vnuknou až znuděné a podváděné chotě místních milionářů. Začne jim zcela diskrétně, dokonce citlivě, nabízet jednoduché řešení jejich trápení. Vraždu. Ano, Lars se stane nájemným vrahem. Elegancí jeho vraždy sice zprvu příliš neoplývají, svůj účel však nějakou dobu plní. Dokud si jeho podezřelého byznysu náhodou nevšimne třetí osoba.

Malé pikantní vraždy

70 %

autor: Jussi Adler-Olsen

nakladatel: Host

překlad: Kristina Václavů

Malé pikantní vraždy uzavírá kratinká povídka Škvíra. Naladěním od té úvodní zcela odlišná, až by bylo radno čtenáři doporučit mezi nimi krátkou přestávku. Adler-Olsen Škvíru otevírá vraždou postaršího manželského páru, ke které vyšetřující komisař z jinak klidného města postrádá jakýkoliv motiv. Nenachází nic ukradeného ani poničeného. Odpověď se však dlouhá léta skrývala na půdě domu, souvisí s druhou světovou válkou, lidskou krutostí a čtenáři velmi brzy odhalí proč.

Konzistentně tak Malé pikantní vraždy rozhodně nepůsobí. Jussi Adler-Olsen si je však zajisté vychutnal a totéž učiní i čtenáři. Rozhodně by však neměli čekat propracované dílo ve stylu ságy o oddělení Q. Na to si ještě budou muset chvíli počkat. Osmá část Oběť 2117 totiž vyšla v originále v červnu a nedávno také v nakladatelství Host.