Čili nás nepochybně opět čeká Janek Ledecký a jeho Sliby se maj plnit o Vánocích. Píseň, která je pro mnohé symbolem svátků mrtvých ryb, bramborového salátu a cukroví, i když její text, zaposloucháte-li se do něj pozorně, je dárečkové atmosféře dost vzdálený. Možná je to i tím, že Janek Ledecký píseň skládal v chalupě na Sázavě v prosluněných letních dnech.
Šlo o zakázku z jeho tehdejší vydavatelské firmy B&M. Píseň o „tenkrát poprvé“ vyšla v roce 1993 na albu Právě teď a pak ještě na desce Sliby se maj plnit o Vánocích a devět dalších, na němž se nacházela i Ledeckého vánoční trefa Ryba rybě, i když popularita „Slibů“ zůstala nepřekonána. Touto písní Janek Ledecký vytvořil mustr, kterým se řídí interpreti, chtějí-li přijít s podobným vánočním hitem. Každý tak činí dle svého naturelu.
Máme tu instantní dojáček Vánoce na míru od zpěvačky Ewy Farne, plný nezbytných propriet typu sněhu, praskajícího ohně, nyvého dětského sboru a rozzářených dětských oček. Účelová záležitost, vhodná tak akorát jako podkres k reklamně, čímž se skutečně stala.
Jinak na to šli humorističtí písničkáři Xindl X a Pokáč. První má na kontě už tak nějak zlidovělý popěvek Štědrý večer nastal, když jsem doma chlastal, kde se po svém vymezuje vůči vánoční pohodě.
Pokáč zase v písni Měkké dárky zpívá o traumatu, když čekáte pod stromečkem pořádnou objemnou krabici, ale místo toho třímáte balíček, o jehož oděvním obsahu nemůže být sporu. Jsou to skladbičky na první dobrou, trochu evokují dobu, kdy se místo koled hrály písně jako Vánoce, Vánoce přicházejí nebo Těšíme se na Ježíška. Vyslovováno „na Jéžiška“, snad aby se to duchovno v rámci dobových požadavků trochu shodilo. Když už zpívat natvrdo o dědovi Mrázovi by znělo přece jen divně.
Jde to však i jinak. Stranou od všeho ironického a sebeironického pomrkávání se v roce 2011 zjevila skladba Půlnoční, původně z filmu Alois Nebel, jehož rámec však mnohonásobně překročila. Nahrála ji kapela Umakart a nazpíval Václav Neckář. Byl to jeho nečekaný a velkolepý comeback.
Písnička doprovozená působivým černobílým klipem vyvolává tak trochu jinou vánoční atmosféru. Při jejím poslechu máte dojem, že sedíte ve studené zaplivané nádražce a z dráťáku nad vchodem se zdálky linou první tóny tohohle překvapivého hitu. Upřímná, vroucí a zanícená píseň, podepřená dojemným Neckářovým přednesem.
Tady to do sebe zapadlo dokonale, přesně jako před lety s Ledeckého Sliby, milovanými stejnou měrou jako nesnášenými. V anketě Lidových novin z roku 2012 o nejotravnější vánoční píseň získal Janek Ledecký za svůj výtvor prvenství. Název songu se taky začal parafrázovat jako Slipy se maj měnit o Vánocích. „Nějaká škodolibá reakce se dala čekat, když před touhle písní takřka nebylo úniku,“ komentoval to autor tehdy.
Ale nic nemá na šmíru s názvem Vánoce hrajou glórijá od Petra Kotvalda. Ten v ní znovu dokázal, že není schopen do svého projevu vložit jakoukoliv emoci. Jen protivné manýry, vzdechy či zalykání se. Do televizních estrád je to jak dělané, ale dobrý vkus a soudnost tuhle tupou diskotékovou dupárnu obešly velkým obloukem.
