Autor recenze v britském listu The Guardian Nabarvené ptáče označil za fantasmagorický horor o východní Evropě, z něhož prý polovina diváků v Benátkách odešla a v němž je titulní hrdina, Petr Kotlár v roli Chlapce „vláčen od jedné děsivé epizody ke druhé“.
„Mohu bez váhání prohlásit, že jde o monumentální dílo a jsem nesmírně rád, že jsem ho viděl,“ napsal o Marhoulově filmu kritik listu Xan Brooks. „Mohu také říci, že doufám, že už s ním nikdy nebudu mít co do činění,“ píše ale také. Brooks filmu udělil pět hvězd, což je nevyšší možný počet.
Portál Screendaily uvádí, že třeba v porovnání s téměř nesnesitelnými scénami z klasického filmu Saló aneb 120 dnů sodomy jsou hrůzy v Nabarveném ptáčeti chabé, ale ve filmovém dramatu, nikoliv dokumentu, působí poněkud zbytečně a je těžké pochopit jejich smysl.
Jako klasika o druhé světové
The Hollywood Reporter napsal, že se Marhoulovi povedlo citlivě adaptovat románovou předlohu Jerzyho Kosińského, film je nemilosrdnou a krutou reflexí lidské povahy. Jde o téměř tříhodinovou stále se zesilující přehlídku zla, z níž není úniku. Je to i díky syrovým záběrům kameramana Vladimíra Smutného v panoramatickém formátu, který připomíná mnoho z klasických filmů o druhé světové válce, dodává The Hollywood Reporter.
„Film zobrazuje drsný svět, v němž být jiný je nebezpečné,“ uvádí agentura Reuters.
Tohle nedám. Během projekce Nabarveného ptáčete odešly ze sálu desítky lidí |
Portál Variety píše, že mimořádné dávky utrpení a sadismu, které jsou divákovi při sledování Nabarveného ptáčete servírovány, vzácně zušlechťuje krása, s jakou jsou představovány. Nabarvené ptáče publikum navnadí pohledem na stříbřité výjevy z venkova, aby je znovu konfrontovalo se záběry, které lze jen stěží sledovat s otevřenýma očima, upozorňuje Variety.
Podle The Hollywood Reporter i Variety bude mít film cestu do kin kvůli své divácké náročnosti těžkou. Usnadnilo by mu ji jedině to, kdyby na festivalech sklidil příznivé ohlasy a ceny.
Nikoho nenechá chladným
Podle německých kritiků film nabízí působivou černobílou kompozici, neobejde se ale bez klišé, je brutální a zanechává ubíjející dojem. Chladným však snímek, který se představil v hlavní soutěži na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, zřejmě nikoho nenechá.
Jde o film, „který diváka nejen připraví o poslední špetku víry v lidi, ale v těch nejkrásnějších záběrech, jaké si lze představit, ji doslova rozdrtí, rozseká a její zbytečky ještě spálí,“ zhodnotil německý portál Filmstarts.de. „Jestli někdo film chce vidět nebo ne, to si každý musí rozhodnout sám - ale chladným nenechá zřejmě nikoho,“ dodává server, který dílu dal čtyři z pěti hvězdiček. Také vyjádřil přesvědčení, že hrůzy jsou v něm inscenovány příliš mistrovským a dechberoucím způsobem, než aby bylo možné se vymanit z jejich vlivu, ledažeby člověk opustil sál.
VIDEO: Já chci domů. Český trailer k Nabarvenému ptáčeti nese tíseň |
Filmu si všímá také například deník Der Tagesspiegel. „Marhoulovo znázornění vesnického obyvatelstva, zachyceného v neúprosných černobílých obrazech, je brutální a lidskou důstojností pohrdající: chlapec protrpí pedofilii, sodomii a každou myslitelnou formu násilí, sadismu a ponížení,“ píše list, podle něhož řemeslná virtuozita českého režiséra slouží jen k manipulaci nejnižších instinktů.
V každé z kapitol filmu podle deníku divák jen čeká, kdy se zase objeví zdegenerované chování. „Krátká vystoupení Harveyho Keitela, Uda Kiera a Stellana Skarsgarda dávají filmu uměleckou validitu,“ konstatuje list. Snímek podle něj ale nedosahuje kvalit filmů maďarského režiséra Bély Tarra, které trochu připomíná. „Co filmu - stejně jako rolníkům - chybí, je empatie,“ je přesvědčen německý list, podle kterého film v divákovi zanechá těžko snesitelný ubíjející pocit.
Také deník Berliner Morgenpost v krátké recenzi poznamenává, že ději Nabarveného ptáčete dominuje násilí, agrese, sadismus, holokaust, válka a všechny temné stránky lidské přirozenosti. „Čech Marhoul je ilustruje ve zčásti působivých černobílých kompozicích, ale nikoli bez klišé, předvídatelného vývoje a často ve tvrdých scénách,“ míní list, který si všímá i toho, že někteří novináři v Benátkách po opakovaných násilných scénách z projekce filmu odešli.
Recenzent serveru belgické televize a rozhlasu RTBF jej označil za šokující film, který bezpochyby rozdělí festivalové diváky, ale dal najevo, že on sám se rozhodně řadí mezi jeho příznivce.
„Tříhodinový snímek natočený na 35milimetrový film je skoupý na dialogy, ale nabízí nezapomenutelné záběry, tu poetické, tu kruté. Některé vizuálně nevšední scény se nesmazatelně vtiskují do paměti,“ napsal.
Skarsgaard: Moc se tam nemluví ale film řekne mnoho
Snímek zasáhl i jeho zahraniční herce. Julian Sands a Stellan Skarsgaard ho poprvé celý viděli až při úterní oficiální projekci a po jejím skončení měli v očích slzy. „Je to úžasné mistrovské dílo, hořká zpráva o lidské brutalitě, zajímavý film, který ve mně zanechal silný dojem,“ řekl ČTK Sands, představitel sadistického sedláka a výrobce alkoholu Garbose.
Herci Julian Sands (vlevo) a Stellan Skarsgard na premiéře filmu Nabarvené ptáče v Benátkách.
Podle švédského herce Skarsgaarda se ve filmu sice mluví jen devět minut, ale film řekne více než jiná díla. „Václav nenávidí sentimentálnost, takže se ve filmu pracuje s velikou brutalitou. Každý režisér má svůj styl vyprávění, tenhle film je velmi specifický a Václav (Marhoul) byl velice pozorný, což bylo nutné,“ uvedl.
Britský herec Sands dodal, že režisér Marhoul mezi tvůrce přenášel svůj entuziasmus a kameraman Smutný tomu dodal nádherný černobílý obraz vykreslující syrovou realitu. „Je to extrémní film a pro herce to byla extrémní zkušenost. Mojí rolí byl brutální, zvířecí a sadistický až ďábelský člověk. Bylo to těžké natáčení plné silných pocitů jako při pohledu na hříchy vyobrazené Hieronymem Boschem. Režisér dokázal být mezi tím vším násilím velmi citlivý a vznikl mezi námi milý vztah,“ konstatoval Sands.
