Přehlídka se tradičně koná v různých moravských městech a příležitostně vyjíždí i do Rakouska. Letos měla podtitul Koncert národů a zmapovala z hudebního hlediska události Vídeňského kongresu, který se konal v letech 1814 až 1815 s cílem dosáhnout politické rovnováhy v Evropě po napoleonských válkách.
Závěrečný koncert se tedy v úterý symbolicky uskutečnil ve Velkém sále Musikvereinu, domovském prostoru Vídeňských filharmoniků, kteří tu hrají i své proslulé Novoroční koncerty. Program vycházel z nového společného alba Kožené a českého souboru Collegium 1704, jež obsahuje italské světské kantáty barokních autorů. Na koncertě zazněla kantáta Angelica e Medoro od Leonarda Lea, Arianna abbandonata od Benedetta Marcella a Ero e Leandro od Georga Friedricha Händela. Bájné postavy v nich prožívají bouřlivé emoce: Ariadna (neboli Arianna) naříká nad odchodem Thésea, ale v závěru už se v ní rodí nová vášeň - k bohu Bakchovi. Kněžka Héro (v italštině Ero) zase oplakává utonulého milence Leandra a nakonec spáchá sebevraždu.
Charakter těchto kusů přesně vyhovuje hlasu Magdaleny Kožené, který je v současnosti na vrcholu. Rozvinul se do plnosti a síly, která sice nestačí (a už těžko bude někdy stačit) na díla z pozdějšího 19. století, ale barokní skladby ozvláštňuje, dodává jim nejen zvukovou krásu, ale i dramatickou sílu. Ostatně když zpívá barokní hudbu, působí (aspoň z hlediště) dojmem, že se v jejích emocích cítí svobodně, nebo aspoň určitě uvolněněji než třeba v těch romantických.
Potvrdila to i v händelovských přídavcích, včetně slavné árie Lascia ch’io pianga. Soubor Collegium 1704 vedený Václavem Luksem vokální čísla proložil instrumentálními vsuvkami od Händela (Sinfonia Agrippina) a Leonarda Vinciho (Sinfonia Maria dolorata). Jeho hra překypovala divadelní dramatičností, až se někdy zdálo, že té teatrálnosti už je příliš a že méně vervy by bylo více. Každopádně to byl působivý závěr festivalu.
