Stejně jako první řada přinese i druhá série Modré krve osm dílů, zvědavost diváků však může být ještě větší, protože nyní přijdou na řadu rody méně známé – s výjimkou Lichtenštejnů. A dostat se právě k nim nebylo snadné.
„Když jsem pátrala, proč byl po válce zkonfiskován veškerý lichtenštejnský majetek na území Československa, vzpomněla jsem si, jak shrnul podobnou zkušenost Karel Schwarzenberg,“ líčí režisérka Alena Činčerová a cituje: „Majetek to byl velkej, sebrat se to chtělo, tak se na to udělal zákon.“
Vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans Adam II. je navíc hlavou státu, takže cesta do paláce byla složitější, byť vedla prostřednictvím jeho příbuzného a průvodce pořadu Františka Kinského. „Ale nakonec jako všechny velké hvězdy obklopené spoustou strážců byl sám Hans Adam II. příjemný, otevřený a vstřícný, točili s námi i korunní princ Alois a jeho bratr Konstantin,“ vypráví dokumentaristka.
V dalších dílech se objeví Belcrediové z Líšně, Vratislavové z Mitrovic nebo Bubnové z Litic. A společně s nimi příběhy, jak hrabě za totality řídil tramvaj, baronka dělala servírku v dietní jídelně, dům se zabavoval během dědečkova pohřbu a ze sídel se staly sklady, armádní objekty či zdravotnické prostory dodnes čpící dezinfekcí. V kaplích se sušilo prádlo a nábytek „vypůjčený“ na Hrad jaksi zapomněli vrátit.
Přesto se podle Činčerové opakuje zkušenost z minulé Modré krve: žádný ze šlechticů si na svůj úděl nestěžuje, ať už odešli do exilu, nebo zůstali a museli vykonávat dělnické profese. Také nikdo natáčení neodmítl, což režisérka přisuzuje osobnosti Kinského, jenž si jako starosta Kostelce nad Orlicí na natáčení bere dovolenou. A kupodivu ani u první série nezaznamenala negativní reakce: „Pouze jeden divák požadoval moravské rody, tak teď se jich dočká.“
Úvodní řadu cyklu Modrá krev vidělo v ČT včetně internetového vysílání na sedm milionů lidí, druhá by měla přijít na podzim. A na otázku, jestli by to zkusila i do třetice, odpovídá režisérka: „Zajímavé osudy by se ještě našly.“
