Bonusová deska Vltavy nese název Diamantové boty ve dvířkách kamen a obsahuje nikdy nevydané či opominuté snímky. Zní tu hudba filmová, divadelní, remixy, studiový jam session a další zajímavosti.
„Raději než rarity říkám vzácnosti. Lépe to vyjadřuje vztah, který k těm nahrávkám mám,“ vysvětluje frontman Vltavy Robert Nebřenský. A rovnou fanoušky zve na křest, který se uskuteční 16. května v pražském Paláci Akropolis. „Zazní tam nový hudební program nazvaný právě Náklad štěstí.“
Proč vychází kompletní box a proč právě nyní? „Na začátku stála skutečnost, že desky Vltavy nebyly už v obchodech dostupné. Alespoň některé. Týkalo se to hlavně našich dvou zásadních alb – Marx Engels Beatles a Když bozi zestárnou. Ta byla vyprodaná a naši fanoušci o ně stále stáli,“ říká Nebřenský. „Několik let jsem marně pracoval na tom, aby ty desky vyšly znova. Dokonce já jako autor jsem je zájemcům pokoutně vypaloval a posílal zdarma v obálkách. Byl jsem takový samopirát,“ usmívá se.
Původní vydavatel totiž s kapelou nekomunikoval a ukázalo se dokonce, že poté, co vypršela smlouva, ztratily se i originální master nahrávky. „Divoký východ. Mezi jinými aktivitami jsem se v zoufalství obrátil i na Vladimíra Kočandrleho z Warner Music. S ním se konečně začali bavit,“ líčí Nebřenský anabázi. „Nicméně nové vydání se místo z masteru, jak je zvykem, připravovalo z již vydaného cédéčka z mého archivu. Ono to je digitálně jedna ku jedné, tak to zase tolik nevadí. Ale jde i o princip a právní kulturu, a ta byla v tomto případě nulová.“
Nový vydavatel si reedici dvou zmíněných alb podmínil tím, že spolupráce s Vltavou bude koncepčnější a že do prodeje půjde celý komplet obohacený o album rarit. „Uvítal jsem to, alespoň se tím všechny nahrávky dostanou pod jednu střechu, do jednoho domečku,“ dodává Nebřenský.
Neopakovatelné, podivuhodné
Ryze původní tvorba Vltavy je na bonusové desce doplněná například o parodii na skladbu The Great Gig in the Sky skupiny Pink Floyd, znělku ze seriálu 30 případů majora Zemana ve stylu diska, raritní nahrávku ve francouzštině nebo hudebně archeologickou koláž z koncertních začátků. Místy je to mix záměrně bizarní. „Chtěl jsem, aby album bylo dost zábavné, a snažil jsem se tu desku koncipovat jako vyloženě přátelské album, které bude přístupné i posluchačům, kteří Vltavu zatím nevyznávají.“
Připouští, že zprvu měl obavu, aby bonusová deska neměla charakter jen jakéhosi výprodeje. „Přestože jsem byl zpočátku k myšlence na album podobných nahrávek skeptický, to téma mě začalo vtahovat. Ke všemu mám osobní vztah spojený se vzpomínkou. Záznamy ukazují neopakovatelné a mnohdy podivuhodné momenty a dnes mám z té možnosti představit je publiku omlazující radost,“ popisuje Nebřenský své pocity při vydání desky, kterou také nazývá albem „zvláštností a klenotů“.
Samozřejmě občas sehrál roli také sentiment. „Na audiokazetách se podařilo uchovat atmosféru koncertů z našich začátků v letech 1986 až 87. Je tam z nich sestříhaná svěží koláž. Dvě nahrávky pocházejí z koncertu v roce 2003 v pražském Paláci Akropolis, který měl být naším posledním, a mají pro mě velkou symbolickou hodnotu,“ říká Nebřenský. Zároveň považuje za důležité, že se albu postavenému pouze ze znovuobjevených nahrávek podařilo dát obsahový rozměr. „Jsou tam písně dodnes platné, ačkoli jejich vznik se datuje do dob vlády jedné strany před rokem 1989. Za všechny bych jmenoval skladbu Baby boogie s refrénem, kde se zpívá - my tě tu písničku naučíme,“ dodává.
