Pokud se na následných večírcích nestrhne krvavá rvačka nebo jestliže televizní sledovanost nezaznamená naprosto zásadní výkyv jakýmkoli směrem, budou mít Oscary za rok 2018 v historii jen malý nudný odstavec. Přitom stačilo tak málo, aby ji přepsaly od základu.
Prakticky ke každé položce ceremoniálu se vázalo nějaké ale.
Třeba odstartovat večer s kapelou Queen, která figuruje ve filmu Bohemian Rhapsody, byl nápad za milion, ale při vší úctě ke zpěvákovi Adamu Lambertovi, talent z americké varianty naší Superstar prostě není Freddie Mercury.
Tradičně důstojnou podobu si uchovala vzpomínka na zemřelé, čestné místo v ní měl i Miloš Forman, ale pořadatelé opět na pár osobností zapomněli, podle amerických kritiků vynechali hned čtyři včetně herečky Sondry Lockeové nominované na Oscara za titul Srdce je osamělý lovec.
Program se docela hladce obešel bez ústředního moderátora, ale přesto nedodržel slibované zkrácení pod tři hodiny; naopak limit přetáhl skoro o dvacet minut.
Komička Melissa McCarthyová si v královském kostýmu s plyšovým králíkem dopřála parodii postavy britské panovnice Anny z Favoritky, za niž posléze Oscara dostala Olivia Colmanová, ale od čerstvé nositelky anticeny Zlatá malina pro nejhorší herečku roku vyzněla legrácka poněkud nemístně.
Někteří vítězové měli své děkovné projevy připravené, ale předčítali je na scéně z mobilu.
Černošský režisér Spike Lee zábavně šaškoval, ale neodpustil si plakátové výzvy od své prababičky otrokyně po mobilizaci „lásky proti nenávisti“ do příštích voleb.
A konečně na každého z devítky nominovaných na film roku vyšla alespoň jedna soška, ale vůbec není jasné, kdo vlastně vyhrál.
Oscary 2019 |
Milá protirasistická road movie Zelená kniha nosí nejvyšší titul „papírově“, ale nic nového nepředkládá. Stejně jako ona má tři sošky jednak komiks Black Panther, spíše však v technických oborech, jednak jasně nejsilnější mexická Roma, již akademici zas nepustili dál než k poctám za režii, kameru a cizojazyčný film, ač by její absolutní výhrou zařídili historický průlom: nejlepší neanglicky mluvený film by vyhrál i nejdůležitější poctu poprvé.
Kdo vlastně vládne
Matematicky pak zvítězil životopis Bohemian Rhapsody se čtyřmi cenami, ovšem také získanými převážně mimo klíčové disciplíny.
A zbylých pět snímků si rozdělilo po jedné trofeji útěchy.
Zkrátka oscarový výsledek trochu připomíná koaliční vládní slepenec v zemích s poměrným volebním systémem, ve kterých se heslo „vítěz bere vše“ vykázalo ze slovníku. A zmatený volič neboli divák pak tápe, kdo ve skutečnosti vládne.
