RECENZE: O strašlivém lobbingu za pesticidy hrají s vtipem a nadsázkou

Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách. Název novinky pražského Divadla Letí bude zřejmě nejdelším názvem nejen v historii této alternativní scény sídlící ve Vile Štvanice.

Cílenou suchopárnost a nezapamatovatelnost titulu navíc umocňuje téma: hraje se totiž o lobbingu v evropských strukturách a temných zákoutích světa bruselské byrokracie. Nic atraktivního, zdá se.

Ovšem to by byl omyl: inscenace Europe Connexion je kusem velice zábavným a hlavně svižně zrežírovaným. Hru současné rumunské autorky Alexandry Badey totiž divadlo svěřilo mladému režisérovi Adamu Svozilovi, který se už může pochlubit i režijními zkušenostmi z Divadla Na zábradlí.

Ve Francii žijící autorka, která je s malou pražskou scénou v osobním kontaktu, v programu k inscenaci přiznává, že její kus vznikl původně jako rozhlasová hra na pokračování. To vysvětluje přemíru textu a jeho jistou repetetivnost. Svozil si však s těmito úskalími skvěle pohrál. Vybral si pro to dobré herce, autorčin monolog popisující vzestup a pád jednoho obyčejného evropského lobbisty totiž Nataša Mikulová, Vojtěch Vodochodský a Michal Bednář podávají brilantně s velkou mírou nadsázky a ironie. Jeden z trojice vždy drží hlavní linku, ostatní dva nahrávají či naopak jeho promluvy podrývají.

Europe Connexion: Evaluace kvality a etiky v evropských veřejných zakázkách

75 %

Divadlo Letí (Vila Štvanice)

premiéra 1. února 2019

režie: Adam Svozil

hrají: Nataša Mikulová, Michal Bednář, Vojtěch Vodochodský

Na příběhu ambiciózního, morálně okorávajícího kravaťáka samozřejmě v první chvíli zaujme drtivá nálož faktů. Bezejmenný hrdina totiž dostal za úkol za každou cenu ubránit používání pesticidů. Badea svět lobbingu ukazuje jako bezskrupulózní kolbiště, kde jde všem pouze o krátkodeché hodnoty, jako jsou peníze a kariéra. Hned po premiéře se tak objevily kritiky, že Europe Connexion vidí svět černobíle a pouze slepě utvrzuje své předem přesvědčené publikum. Jsou to přitom však právě sami inscenátoři, kteří s autorčiným textem nenápadně polemizují a nebojí se vážnost jeho výpovědi shodit. V této lince ostatně podávají i samotný existenciální závěr, který by bez jisté nadsázky vyzněl velice pateticky.

Inscenaci pomáhá i funkční scéna Anny Brotánkové imitující prosklenou uzavřenou kancelář. Divadlo Letí má pestře sestavený repertoár a tento kus v něm nezapadne.