Luděk Munzar, jehož pohřeb začíná dnes v 11 hodin v Národním divadle, se narodil v tehdejším Novém Etynku (dnešní Nové Včelnici) na konci zimy - 20. března - roku 1933. A to přímo v Havelkově mlýně u zámku. „Dnes je to napůl opuštěný areál,“ popisuje místostarostka města Jana Maříková.
Areál z 19. století stojí v ulici Podskalí pod hrází Zámeckého rybníka. Vedle je dominantou komín z doby, kdy tam fungovala továrna na houně. Mlýn měli tehdy rodiče Luďka Munzara v nájmu.
Když byl budoucímu herci necelý rok, rodina v době krize z Nového Etynku odešla. Usadila se ve Smiřicích u Hradce Králové. Tam herci před šesti lety udělili čestné občanství. Luděk Munzar měl své dětství spojeno spíše s tímto městem.
Až v dospělosti se při jedné debatě s Rudolfem Hrušínským vzájemně překvapili tím, že se v Novém Etynku narodili oba. Hrušínský tam přišel na svět o necelých 13 let dříve, v roce 1920, během herecké štace svých rodičů. Tehdy tam hostovala Červíčkova divadelní společnost.
Rodný dům Hrušínského stojí v Nové Včelnici v ulici Bedřicha Smetany. V té době tam bydlela rodina Ráftlova. Od roku 1997 je na domě pamětní deska připomínající hercovo narození.
„Munzarův“ mlýn je jen několik málo kroků odsud. Pamětní deska na něm ale není.
Část areálu bývalého mlýna dnes vlastní Miloslav Kosobud. „Nyní hledáme využití tohoto areálu,“ uvedl.
Místo dívání se na sebe sama si Munzar u pece vyfoukal půllitry
Luďka Munzara spojuje s Vysočinou i jedna z jeho nejvýraznějších televizních rolí v seriálu Synové a dcery Jakuba skláře. Tento seriál vznikal v osmdesátých letech ve sklárně v Tasicích nedaleko Ledče nad Sázavou. Dnes je otevřená pro turisty.
Munzar se tam občas vracel. Naposledy kvůli natáčení dokumentárního seriálu o technických památkách. „Popovídal si tady s bývalými skláři, společně vzpomínali. Bylo to velmi milé setkání,“ popsala správkyně areálu a zároveň průvodkyně Marie Milichovská.
Skláři v Tasicích viděli v roce 1986 nový seriál dříve než ostatní televizní diváci. Bylo to tenkrát na konci ledna. Československá televize přivezla do jídelny autobusem video, dva barevné televizory a hosty.
Na místo natáčení se tehdy vrátil i představitel hlavní role. Ten se však s ostatními nedíval v jídelně na televizi. Nechtěl se koukat sám na sebe. Během předpremiéry pro zaměstnance byl raději u pece. Sundal si kabát, čepici, šálu a pomocí sklářské píšťaly si vyfoukal tři půllitry. Několik se mu jich sice nepovedlo a skončily ve střepech, přesto místní mistři uznali, že talent k tomuto řemeslu herec má.
Kdyby chtěl někdo na Luďka Munzara zavzpomínat přímo ve sklárně, má možnost i teď v zimě. Otevřeno tam mají každý den od deseti do patnácti hodin. Ukazují i rekvizity, které se před kamerou objevily. Třeba bandasku Jakuba skláře.
„Jméno Luďka Munzara si lidé budou už navždy spojovat s naší sklárnou,“ je přesvědčená Marie Milichovská.
