Jakkoli to zní kacířsky, otřepané úsloví Všechno zlé je pro něco dobré se tady přímo vnucuje. Jistěže i Tříska by postavu zahořklého samotáře, učitele na penzi zhrzeného společenskými změnami i rodinnou zradou, zahrál výtečně. Ale jinak. S jeho teatrálnějším, stylizovanějším výrazem by vznikl odlišný film.
Kdežto suchý, střídmý, odměřený, o to však účinnější „civil“ Aloise Švehlíka činí z tragikomedie Na střeše důstojnou českou variantu amerických příběhů založených na protivných starých bručounech s raněnou duší, filmů Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem či Gran Torino s Clintem Eastwoodem.
Ostatně právě snímku Gran Torino se výchozí tandem Mádlova scénáře podobá asi nejvíce, i Na střeše totiž nevrlý důchodce narazí na asijského mladíka, v němž nejprve vidí vetřelce.
Ovšem způsob, jakým jej postupně vezme pod ochranná křídla a hledá mu azyl, už je zcela originální, pevně ukotvený ve zdejší současné realitě a nečekaně zábavný.
Film Na střeše okouzluje prostou, čistou, nevypočítavou samozřejmostí slz i smíchu, při vší úctě k ostatním hercům však stojí a padá se Švehlíkem. A když ve škodolibě vyzývavém gestu vztyčí jeho hrdina prostředníček, je takřka jasné, kdo bude příštím hereckým favoritem filmových cen Český lev.
