„Petr napsal krásné texty, které ho zrovna zachytily ve šťastném období. Byl svědkem toho zázraku, kdy sem žena pouští z jiného světa život, což dalo desce jednak název a jednak je díky tomu album ucelenější a názorově jasnější,“ tvrdí klávesista Petr Kučera.
Oceán se už na aktuální nahrávce nemusel vyrovnávat se změnou sestavy, kdy po úmrtí zpěváka Petra Muka přišla do kapely právě Charvátová. Zajímavé je, že zatímco někteří tuzemští fanoušci k nové zpěvačce přistupovali až s iracionálním odmítnutím, na Slovensku ji prý přijali úplně bez problémů. „Myslím, že jsou šťastní, že Oceán pokračuje,“ poznamenává Jitka Charvátová.
Příznivce, kteří naopak změnu nepřijali, hudebníci s nadsázkou označují za „strážce mauzolea“ a tvrdí, že jich je ve skutečnosti menšina. „Bavíme se o tom, protože se novináři ptají, ale sami to neřešíme,“ říká Kučera. A téma uzavírá bubeník Jan Vozáry: „Dodal bych, že tihle strážci mauzolea nás nikdy neotravovali a vlastně je nám to jedno.“
Stejně jako všechny kapely, které začínaly před více než třiceti lety, i Oceán musí nutně řešit, jak poskládat koncerty z nových i prověřených songů. „Zajímavé je, že fanoušci Oceánu si nejen kupují alba, ale taky se učí texty nových písní. A obzvlášť zase na Slovensku, kde si s námi zpívají všechny písně, staré i nové. V Česku refrény, na Slovensku celé písničky,“ říká Charvátová. „Navíc samozřejmě v češtině, což mě pořád překvapuje. Chtěla jsem se zavděčit a písničku Létám zazpívat ve slovenštině. Už to nikdy neudělám. Nepůsobilo to dobře a hlavně to málokdo ocenil, protože na češtinu se těší.“
Jinak se repertoár upravuje k příležitosti, to znamená, že na festivalech se hrají hlavně hity, na vlastních koncertech kapela preferuje novinky.
„Máme je nejradši, je to aktuální. Ale starých písní si samozřejmě vážíme, ostatně způsobily, že máme život takový, jaký máme,“ přiznává Kučera. „Já je dokonce miluju, staré skladby mě baví ze všeho nejvíc,“ tvrdí Vozáry.
Kučera dodává, že starší písně jej opět začaly těšit hlavně díky Charvátové. „Petr Muk je zpíval až moc teatrálně, vážně mi někdy přišlo, že to přehání. Jitka je uchopila ženským způsobem, civilněji a pro mě tím nabyly na hodnotě,“ říká.
Deska vyšla před Vánocemi, na další aktivity nebyl čas, ale v plánu mají koncerty v planetáriích i s využitím umělé nebeské klenby pro projekce. „V Česku jich stojí jen pár, ale kdybychom je na jaře objeli všechna, bylo by to fajn,“ těší se Vozáry.
