RECENZE: Marta Jandová si nehraje na umění, prostě dělá fajn muziku

Zpěvačka Marta Jandová je v Česku známá hlavně z muzikálů, účinkování v televizních pořadech nebo díky spolupráci s Markem Ztraceným. Nyní vydává svou debutovou desku Barvy, tedy soubor vesměs autorských skladeb ve stylu sebevědomého poprocku.

Zpěvačka Marta Jandová | foto: Ivy E. Morwen

U debutových desek recenzenti tu a tam přimhouří oko nad drobnými nedostatky s tím, že umělec do toho jde poprvé a jistá tolerance je na místě. U Marty Jandové by to nebylo vhodné – na hudební scéně úspěšně působí čtvrt století a deska Barvy je sice její autorský a český debut, ale texty v angličtině psala i pro svou domovskou kapelu Die Happy.

Barvy

70 %

Autor: Marta Jandová

Ale hlavně to není potřeba, protože Jandové se podařilo napsat a nahrát překvapivě zdařilou desku. Jistě, pro mnohé posluchače to bude „pouhý“ poprock, ale v rámci tohoto populárního žánru je to prostě nadstandard.

Dobrá zpráva je, že Jandová odolala třeba i rodinným svodům a desku si až na závěrečnou píseň od kolegy Marka Ztraceného napsala celou sama. Díky tomu je na ní skutečně za sebe a celá nahrávka taky drží pohromadě. Na tom má jistě podíl i producent Lukáš Pavlík, jinak též nový bubeník kapely Chinaski. Bicí nahrál i na desku Barvy a podle Jandové „vytáhl z písniček to nejlepší“. Tedy dokonalá symbióza.

A je to skutečně deska dostatečně sebevědomá. Příjemný mix rozjetých pecek a balad. Ty první reprezentuje skladba Nikdy, kde Jandová zpívá o plytkých mužích, se kterými „nikdy nebude spát“, chytlavá Černá i bílá nebo úvodní píseň Cesta kolem světa. K podařeným baladám patří titulní Barvy postavené na akustické kytaře i sugestivně podaný a místy parádně vygradovaný Strach.

Měla by to být v dnešní době, kdy lze profesionální nahrávky vyrábět doslova doma na koleně, samozřejmost. Ale stejně posluchače překvapí, jak deska dobře zní. Ve vší ucelenosti, o které už byla řeč, tu nechybí dynamika jak v rámci jednotlivých skladeb, tak na celé desce. Ostré kytary burácejí, jak mají, a když má dojít na jemnou polohu, hudba jen hladí.

Zvolený žánr samozřejmě žádá iv textech jistou odlehčenost, která může sklouznout až k banálnosti. Je tedy hlavně otázkou vkusu každého posluchače, zda rýmy jako „dneska ráno se mi zdálo, že lásky na světě je málo“ nebo hláskování slova „milovat“ v refrénu stejnojmenné písně odsoudí jako kýč. Dá se však říct, že zde zpěvačka a hlavně autorka balancuje na hraně snesitelného.

Že Marta Jandová skvěle zpívá, víme už dlouho. Že dovede napsat chytlavé a ne zcela prvoplánové písně, je novinka. Sympatie vzbuzuje, že se do nahrávky pustila na vlastní pěst. A výsledkem se odměnila.