RECENZE: Moc korumpuje ženy i muže. Jenže kdo ví, jestli stejně

Ženy získávají v dystopickém románu Napětí absolutní nadvládu nad muži a chovají se stejně jako oni.

Spisovatelka Naomi Aldermanová | foto: Profimedia.cz

Málokdy se stane, aby stejná kniha oslovila redaktory literární rubriky deníku New York Times i módního časopisu Vogue. Jenže v době, které udává tempo kauza MeToo, stačí jen trocha radikálnějšího feminismu a senzace je na světě. 

Jestli se však román Napětí britské autorky Naomi Aldermanové dotkne i relativně uvolněného českého čtenářstva, zůstává otázkou. Po suchém čtení Feministického manifestu od uctívané Chimamandy Ngozi Adichieové se nicméně jedná o příjemnou změnu. Tentokrát z dílny nakladatelství Argo.

Úplná výměna rolí

V titulu avizované napětí se kumuluje v konečcích prstů mladých dívek (poté i dalších žen), které se přeměňuje v silný elektrický výboj. Bolestný a smrtící nástroj, jímž mohou ženy doslova mávnutím ruky ovládnout celý svět, a hlavně se pomstít všem mužům, kteří je do té doby trápili, utlačovali, nebo dokonce zneužívali.

Dámy už se tak nadále nemusí bát chodit v noci po ulicích samy, nikdo jim nehází drogy do pití ani nevznikají speciální oddělené vagony ve vlacích. To všechno je teď realitou mužů, pro které mimo jiné začaly vznikat i samostatné školy, aby se cítili bezpečně.

Napětí

75 %

Naomi Aldermanová

přeložila Barbora Punge Puchalská

Argo, 2018, 368 stran

Tak by se ve zkratce dal popsat thrillerový aspekt románu, kdy se čtenáři pod rukou doslova míhá stránka za stránkou. Psát poutavě Aldermanová umí, o tom netřeba déle rozumovat. Sama autorka však avizovala, že její román má vyšší ambice, než stát se pouhým čtením pro zábavu. 

U zrodu příběhu, který vypráví z pohledu čtyř žen, stála její rozzlobenost na společnost. Na systém, který již v mladičkých dívkách zasévá semínka strachu z okolního (mužského) světa. Ten je totiž ohrožuje nejvíce, hlavně v noci, nebo když si vyjdou v krátké sukni a namalují rty příliš narudo. Tak do této pozice, alespoň na papíře, postavila muže a nechala ženy, aby se k jejich světu chovaly stejně jako oni v minulosti k nim.

To nejdůležitější, co román čtenářům vzkazuje, tak spočívá v něčem jiném. Netýká se ani rovnoprávnosti ani emancipace ani feminismu. Nemluví o ničem jiném než o nejzrádnější lidské síle – moci nad druhými. A ta, ať se dostane do rukou muže či ženy, má v přehnané míře vždy zdrcující následky. Všimly si toho i New York Times a Napětí zařadily mezi desítku nejlepších románů loňského roku.