Miroslav Hlaveš bydlel v roce 1998 v Plzni, o víkendech ale jezdil do Úterý na chalupu. Kolem půlnoci 16. srpna 1998 ho tam probudil obrovský hluk.
Vyšel ven a spatřil houfy lidí přihlížejících požáru, který na úterském náměstí polykal čtyři domy. Mezi nimi i stavení jeho tchyně Heleny Procházkové.
„Plameny se plazily po střeše, která hořela jako papír. Eternit střílel a lítal k nedalekým bytovkám, dokonce byl zapečený v asfaltu,“ vzpomíná Hlaveš.
Protože ničivý živel rychle postupoval, stačil jen vytlačit ze dvora volhu a zachránit psa. S rodinou pak mlčky sledoval zkázu.
„Připomínalo mi to záběry z filmů ukazující rozbombardovaný Berlín po konci války. Zbyly jenom obvodové zdi,“ líčí muž, jemuž tehdy bylo šestačtyřicet let.
Vzhůru byl asi do pěti hodin ráno. Ačkoli pak odešel odpočívat, spát vydržel jen chvíli. Pak se na místo vrátil.
„Bylo děsné procházet spáleništěm. Když jsem přišel do kuchyně a otevřel dveře, nejdřív se vyvalil kouřový opar. V místnosti panovalo mrtvé ticho, akorát nad oknem tikaly hodiny. Máme je dodnes,“ vypráví.
Dům číslo 89 a přilehlé budovy, které postihl stejný osud, ještě několik dnů hlídali hasiči. Pak se rodina pustila do vyklízení, pomáhali i místní. Úterští a lidé z okolních obcí dokonce uspořádali sbírku na opravu objektů.
„Udělaly se krovy, stěny a vše se zastřešilo. Ostatní už bylo na nás,“ líčí muž. Neštěstí mu v současnosti připomínají už jen ohořelé dveře stodoly, jež se zachovala.
Helena Procházková se totiž chtěla v roce 1998 vrátit do domu číslo 89, v němž bydleli už její rodiče. „Dávala ho dohromady s manželem. Společně v něm chtěli na stáří zůstat. V červnu tchán bohužel zemřel, v srpnu lehl barák popelem,“ pokračuje Miroslav Hlaveš.
Dům na náměstí v Úterý v srpnu 1998 a nyní | foto: koláž iDNES.cz
Stěhování se po požáru odložilo na neurčito. Hlavešovi navíc neměli dost peněz na opravu. Jelikož jejich stavení jako jediné ze zničených nebylo kulturní památkou a nedostalo finanční injekci od státu, zachovala se velkoryse obec.
„Dostali jsme od ní bezúročnou půjčku. Velkou část sumy nám pak odpustila s tím, že se tu usadíme. Spoustu věcí zařídil tehdejší starosta Miloš Říha, tomu je potřeba opravdu hodně poděkovat,“ zdůrazňuje Miroslav, jenž v Úterý trvale žije sedmým rokem.
„Zpětně jsem rád, že jsme se do toho pustili. Radost měla i babička, že jsme rodinné dědictví neprodali, ale postupně mu vrátili původní podobu,“ uzavírá.
Hasičům chyběla voda, náměstí pokryly stovky hadic
Když požár v Úterý vypukl, současný starosta Václav Konstantinovič byl velitelem místních dobrovolných hasičů. Když tehdy zahlédl žlutou záři nad náměstím, věděl, že je zle.
Okamžitě nasedl do auta a vyrazil za svými kolegy. Po cestě posbíral pět šest chlapů a společně zamířili do Olešovic, kde se v té době nacházela jejich zbrojnice.
„Oheň se šířil neuvěřitelně rychle. Než jsme se vrátili z vedlejší vesnice, pohltil celou řadu domů,“ popisuje.
Na místo přispěchali profesionálové, s požárem bojovalo celkem devět jednotek. Zem pokryly stovky hadic.
„Nedalo se tady vydržet, jak hrozný žár to byl. Protože byla noc, všichni jsme se museli chovat velmi opatrně, abychom jeden druhého nezranili, nesfoukli jsme někoho proudem. Bylo to velice nebezpečné,“ doplňuje Konstantinovič.
Situaci komplikoval především nedostatek vody. Právě dobrovolníci ji čerpali z blízkého potoka. Protože nestačila, museli ji dovážet. Během náročné akce se údajně vyčerpalo 115 tisíc litrů vody.
I při hlídání spáleniště hasičům pořád hrozilo nebezpečí
Na místě setrval velitel stejně jako jeho parťáci celou noc. Ráno vyrazil do práce, zaměstnavatel ho ale poslal zpátky, aby pomáhal. Na dobrovolníky, kteří měli spáleniště hlídat, však stále číhalo nebezpečí.
„Místo nám předali profíci. Strávili jsme tady další dva dny. Každou chvilku něco chytlo. V jednom případě silně zafungovala moje intuice. Říkám kolegovi: ‚Pojď, přesuneme se jinam.‘ Jakmile jsme odstoupili, spadl komín,“ vrací se v čase.
Vyšetřovatelé později zjistili, že jako první vzplál dřevěný trám zazděný v komíně domu číslo 90. Od něj požár přeskočil na sousední budovy.
„Právě Mírovi Hlavešovi jsem musel možná čtyři roky doma nechat hadice a nástavec na hydrant. Neskutečně se bál, že se situace bude opakovat. Proto chtěl mít u sebe nějakou pojistku,“ zmiňuje Václav Konstantinovič
Městečko Úterý
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Ještě téhož roku se městečku začala vracet jeho malebná tvář. „Lidé se semkli, dělali, co bylo zrovna potřeba. Taky vybírali peníze, uspořádali jarmark, jehož výtěžek šel na opravy, konaly se sbírky,“ vypočítává nynější starosta Úterý.
Všechny čtyři budovy se začaly postupně rekonstruovat, střechu dostaly ještě před zimou. Škoda na nich dosáhla 25 milionů korun.
„I když je to už tolik let, vždycky kolem srpnové plasské pouti si na hrozné okamžiky vzpomenu. Snad se už se nic takového nebude opakovat,“ přeje si Václav Konstantinovič.
