Pražský rodák pracoval za války jako technik v divadle Říše loutek, po válce vystudoval herectví a nastoupil angažmá na olomoucké scéně, odkud se vrátil do metropole. Několik sezon strávil v tehdejším Divadle E.F. Buriana, v roce 1966 přešel do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1990. I po odchodu na odpočinek tu hostoval stejně jako na jiných pražských scénách.
Před kamerou stál Ilja Racek poprvé v roce 1948 ve filmu Návrat domů, poté ve Stříbrném větru nebo v Touze. Ač se netajil svým despektem vůči komunistickému režimu a jako jeden z mála nepodepsal takzvanou antichartu, paradoxně jeho největší rolí zůstal Julius Fučík z Reportáže psané na oprátce.
Diváci si hercův uhrančivý zjev vybaví spíše z obrazovky. Jako Solfernus bavil v Zapomenutém čertovi, hrál v seriálech Arabela, Náhrdelník, Zlá krev či Laskavý divák promine. Do paměti se zapsal Rackův televizní Dr. Hyde nebo Hrabě Drákula, objevil se v druhé řadě Sanitky či v dramatu PF 77.
Svůj výrazný hlas uplatnil v dabingu, mimo jiné ve filmu Dobyvatelé ztracené archy, kde namluvil protivníka Indiany Jonese. Daboval takové velikány, jako jsou Marlon Brando nebo Gene Hackman. V roce 2008 dostal Ilja Racek od Herecké asociace cenu Thálie za celoživotní dílo.
Ilja Racek si zahrál Fučíka v Reportáži psané na oprátce:
